Vzdělání získává nejprve ve škole jednoty bratrské, poté tráví nějaký čas u jezuitů v Olomouci a posléze dva roky na luteránské latinské škole ve slezském Goldbergu. Na jaře roku 1599 pak začíná studovat na oficiální norimberské luteránské akademii v Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen.

Vojenská kariéra Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy vstoupil do armády a stal se příslušníkem císařského vojska Rudolfa II. V hodnosti fendrycha vstoupil na vojenskou dráhu a ve válkách proti Turkům mířil do Uher pod vrchním velením císařského generála Giorgia Basty. Na vojenském poli se Valdštejn neztratil a brzy se stal hejtmanem, velitelem pěší kompanie. Kariéru Albrechta z Valdštejna ve vojsku prozatím ukončila jeho rekonvalescence v Čechách během léta roku 1605.

Na jaře roku 1607 Albrecht konvertuje ke katolické víře a stává se komořím arcivévody Matyáše na jeho vídeňském dvoře. V roce 1609 se výhodně oženil s mladou a bohatou vdovou Lukrécié Nekšovou z Landeku. Po pěti letech jeho manželka umírá a Albrechtovi se podařilo získat všechen její majetek jako dědictví. V době vypuknutí stavovského povstání zůstává Albrecht z Valdštejna věrný císaři a v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 bojuje na "správné" a rovněž vítězné straně.

V roce 1625 byl jmenován generalissimem a získal velení císařské armády. V roce 1629 byl však odvolán kvůli nerozhodnosti. O dva roku pozdeji musel z Čech utéct, když se k Praze blížila protestantská armáda. Ještě v tomtéž roce dostal zpět velení vojskům a obrátil vývoj války. Protože byl ale velmi bohatý a úspěšný, našla se spousta lidí u dvora, která mu záviděla a snažila se poškodit u císaře jeho pověst. Nakonec byl 25. února 1634 zavražděn v Chebu.

Vizitka autorky článku na Alíkovi misacek