Paličky krajkářkám létaly na herduli, ve vedlejším stánku o sebe cvakaly jehlice a všude vládla báječná nálada.

S některými účastnicemi výstavy jsem se dala do řeči a výborně jsem si s nimi rozuměla. Jedna mě naučila základy drhání a jsem teď schopna vyrobit náramek přátelství. U jiné jsem paličkovala a okamžitě se mi to zalíbilo, takže jsem si nakoupila potřebné vybavení a s jejími radami jsem pak doma paličkovala. Další tam pletla košíčky z novin. Na pár hodin jsem si k ní sedla - a hle - stojánek na psací potřeby byl na světě.

Skoro s každou jsem prohodila několik přátelských slov a ona mi na oplátku vysvětlila techniku, kterou se zabývá. Domů jsem odjížděla s hlavou jak pátrací balon a batohem nacpaným háčky, přízemi, korálky, paličkami, herdulí, špendlíky a podvinky. Už v autobusu jsem vyndala příručku a dala se do čtení... Hned jsem vymýšlela, jak všechny příbuzné a přátele obšťastním ručními výrobky.

Ptáte se, proč se učím věci, které nikdy nebudu potřebovat? Odpověď je jednoduchá: skutečně nikdy, když už teď si ode mě spolužáci objednávají propisky, přívěsky a vlasně všechno, co umím vyrobit? A i kdyby to nemělo žádnou budoucnost, je to bezva způsob odreagování. Určitě ho taky vyzkoušejte!