Popisek k obrázku: já jak držím v ruce Angelu, Týnu a Toma.

Možná někteří z vás znají, nebo dokonce sbírají LPS, tak zvané petshopáky. Já je sice nesbírám, ale mám jich několik doma. První petshopák, kterého jsem měla,
byla Lili – světlá jezevčice s modrýma očima. (Modré oči jsou prý vzácné.) Lili byla taková zakladatelka všech mých petshopáků. Měla jsem ji nejradši ze všech. A ona byla nejhezčí ze všech.

A tak jsem se rozhodla ji a ještě jiné petshopáky vzít s sebou k rybníku. Ze začátku jsem měla všechny v otevřeném mini kufříku, ve kterém je nosím. Většina se opalovala. Pak jsem vzala Angelu, Týnu a Toma do vody. Zjistila jsem, že skoro všichni plavou. Neplavali jenom petshopáci se třpytkami. Potom jsem vzala i Lili, aby si zaplavala. (Byla totiž jedna z těch, co plavou.) Měla jsem teď ve vodě čtyři. Bavilo mě plavat v rybníce, a tak jsem vymyslela, no, nevím, jestli to je hra... Prostě a jednoduše jsem všechny čtyři, jednoho po druhém, házela stejným směrem a dál ode mě. Pak jsem k nim doplavala, vzala je do ruky a hodila někam jinam. Vždycky se potopili, ale po pár vteřinách se zase objevili na hladině, takže když jsem k nim doplavala, už plavali na vodní hladině.

Když jsem je jednou (bohužel) hodila, připlavala k nim a vzala je do ruky, zjistila jsem, že Lili chybí! A zahlédla jsem nějakou rybu, jak proplouvá okolo. Lili – můj nejoblíbenější! S mámou jsme pak prohledaly všechno kolem místa, kde dopadla, ale bohužel jsme ji nenašly, proto jsme se dovtípily, co se stalo. Ta hloupá ryba si myslela, že to je nějaké žrádlo a spolkla Lili.

Kdybyste náhodou v Plzni na rybníku Šídlováku objevili petshopáka (stručný popis zde: krémová jezevčice se trošku zdeformovanou šipkou nahoru, okolo které jsou tři kapky), dejte mi, prosím, vědět.