S Péťou se vždy dalo a i teď dá pokecat o čemkoliv. Klidně i o klucích... Jedna holka, se kterou se znám, mi o Petře vždy povypráví plno věcí a taky hodně zážitků, které s Petrou prožila, protože spolu seděly na střední škole a dokonce i na základce v lavici. Co vím od ostatních a taky od Petry, začínala hrát tenis asi v pěti letech (je to znát).

Dívala jsem se (a pořád dívám) v televizi na každý její zápas. Jestli to byl Fed Cup nebo Wimbledon, tak jsem to musela vidět. Hrozně moc jsem jí fandila. Byl to takový zajímavý pocit dívat se v televizi na někoho, koho znám už od malička. Vždy jsem ji vídávala u tenisových kurtů ve Fulneku.

Mým posledním přáním ohledně Petry je si s ní zahrát tenis. Vlastně napadlo mě to až včera, když jsem si říkala, jaké asi je hrát takhle závodně a s tak velkou konkurencí. Někdy bych opravdu chtěla něco takového zažít. Ono dokud to člověk neprožije, tak neví, jaké to je.

Petra je opravdu úžasná hráčka a kamarádka, která dokáže vždy poradit. Doufám, že jí ten tenis půjde i nadále.