Myslela jsem, že se naši obměkčí, až uvidí, jak je hodný a roztomilý, ale nepřesvědčila jsem je. Zato mi máma kupuje při každé příležitosti nějakého plyšáka.

Jednou, když ke mně přišla na návštěvu kamarádka a viděla, kolik mám v pokojíku plyšáčků, tak se mi vysmála, že jsem jako mrně a že to si o mně nemyslela, že si ještě hraju s plyšáky.

Já si s nimi nehraju, ale taky se mi líbí a mám je vystavené jen tak. Ale jak to ta kamarádka řekla, tak jsem se zastyděla a večer jsem hned papouškovala mámě, že nejsem mrně, ať mi laskavě nekupuje už žádné plyšáky.

Takže hned všichni mí plyšoví kamarádi letěli do krabice a do nejzazšího rohu pokoje. Nedávno jsem ale měla svátek a můj nejlepší kamarád Jirka mi daroval roztomilého plyšového méďu. Ten neskončil v krabici odložených hraček jako ostatní. Ten je teď mým oblíbeným talismánkem a doufám, že s Jirkou budeme i dál nejlepší kamarádi.