Vše začalo už v létě roku 1989. Protesty proti režimu se stupňovaly, k velkým změnám docházelo v Maďarsku, Polsku i v Německé demokratické republice. Komunistická moc se u nás v této době tvářila neohroženě, že se nic neděje a je ochotna tady s námi zůstat na věky. Přesto lidé cítili, že se něco děje a chystá.
Nespokojení studenti, kteří chtěli vypuštění výuky marxismu-leninismu a zrušení práva Socialistického svazu mládeže zastupovat všechny studenty, se nazývali Nezávislí studenti. Veřejné vyjádření svých požadavků chtěli poprvé uskutečnit na vzpomínkové demonstraci u příležitosti 50. výročí 17. listopadu 1939, dne, kdy nacisté zasáhli proti českým vysokým školám. Demonstrace byla po počátečních nesnázích povolena a studenti mohli pronést projevy. Museli se zavázat, že se při pochodu vyhnou středu města. Povolená cesta byla z Albertova na Vyšehrad k hrobu K. H. Máchy.

Už na Albertov se dostavilo nečekaně velké množství lidí. Naplánovaná trasa byla horkotěžko dodržena, ale na Vyšehradě se shromáždění nerozešlo a asi 50 000 lidí pokračovalo směrem do centra města, kde na ně čekalo pořádkové komando Sboru národní bezpečnosti s laminátovými štíty, v helmách a gumovými obušky, připraveni zasáhnout, protože tato trasa již nebyla povolena.

Lidé cítili nebezpečí, a proto začali skandovat hesla: Z Václaváku domů!, Máme holé ruce! Na Národní třídě sevřela policie asi 2 000 lidí a čekalo se na rozhodnutí vedení KSČ. Demonstranti a ozbrojenci proti sobě stáli asi hodinu. Neozbrojení demonstranti s květinami a svíčkami zpívali různé písně včetně národní hymny. Po hodině přišlo rozhodnutí a ozbrojenci se pustili hlava nehlava do studentů, dokonce do nich najížděl obrněný transportér.

Rozhořčení studenti již v pátek 17. 11. přišli s myšlenkou na stávku vysokoškoláků. První, kdo studenty podpořil, byli herci. Večer 18. 11. v Realistickém divadle bylo za účasti Václava Havla založeno Občanské fórum, které se prohlásilo za představitele protestujících občanů a jednajícího se státní mocí.

Další demonstrace již proběhla v pondělí 21. 11. 1989 a zúčastnilo se jí 100 000 lidí. Hlavní požadavky byly svobodné volby, ukončení vlády KSČ, demise vlády a sestavení koaliční vlády. Policie již nezasáhla. Na Slovensku byla založená organizace podobná Občanskému fóru, která se jmenovala Veřejnost proti násilí. Občanské fórum jednalo s vládou o jejích změnách. K odstoupení vlády dopomohla až demonstrace na Letenské pláni s účastí více než 500 000 občanů 25. 11. a generální dvouhodinová stávka 27. 11. 1989. O den později byla změněna Ústava a vypuštěn článek o vedoucí úloze KSČ.

V neděli 3. prosince byla jmenována nová federální vláda, ale bylo v ní 3/4 zástupců KSČ, což vzbudilo další vlnu protestů. A tak v neděli 10. 12. 1989 tehdejší prezident Gustáv Husák jmenoval novou federální vládu, jejíž složení již bylo vyrovnanější, a krátce poté podal demisi. Novým prezidentem se dne 29. 12. 1989 stal Václav Havel.

V červnu 1990 proběhly první svobodné volby od roku 1946 v Československu, a tím se nastartovala nová etapa dějin Československa a dále samostatné České republiky.
Tak na listopadové dny vzpomíná část naší rodiny.

Babička říká, že obchod nebyl přeplněný jako dnes, na pračku, kolo, televize se stála fronta u obchodu i přes celou noc. Také nakoupit pro děti banány nebo pomeranče byl problém, vše bylo na příděl, né jako dneska, že si každý koupí, co chce a kolik chce. Dneska každé dítě má ve skříni mnoho riflí, dříve kdo měl jedny, byl král.

Paní učitelka vzpomíná na to, jak se třídou vyráběla mávátka do průvodu, každá třída musela mít mnoho mávátek a také mnoho pentliček z krepového papírů, který dětem na 1. Máje krásně obarvil ruce a mnohdy i oblečení. Také co se ve školách mohlo vyučovat, bylo hlídáno.

Děda vzpomínal na to, jak se svým taťkou „na zajňačku“ poslouchal rádio, které bylo zakázané.