Ptala jsem se mé babičky a dědy, jak revoluci prožívali oni...

Děda
Podle dědova vyprávění to byl blázinec, všechno padlo, co bylo, zas něco novýho... Tou dobou zemřel nějaký strýček, takže zrovna jeli do Prahy vystěhovat jeho byt. Prý všude byli demonstranti a auta troubila. Naštěstí hlavní silnice neblokovali, demonstrovali hlavně na Václavském náměstí. Jeli jsme přes Karlovo náměstí, tam jsme se nějak vymotali. Všude plno lidu.

U nich na vsi nic nebylo, ale ve velkých městech demonstrace proti režimu. Plná televize toho byla, ukazovali jenom to z té revoluce. Moje teta a táta, tou dobou jako děti, tam nebyly, ještě z toho moc neměli rozum. Ani nikdo z okolí tenkrát přímo nedemonstroval.

Babička
Všude byl ten blázinec, to je pravda. Studenti se předváděli, kde mohli, a v podstatě vyvolali paniku mezi lidmi. V tu dobu byly taky takzvané Lidové milice, to bylo skoro v každý továrně. A to byli většinou tátové a dědové těch studentů, a oni je poslali, aby studenty potlačili. Ti studenti si občas něco vymýšleli, že třeba někoho z nich zabili, a takovéhle zprávy se rychle šířily, i když nebyly pravdivé. Když jsme projížděli tou Prahou, policisté nás neohrožovali nebo tak něco, ale ti demonstranti byli prostě jako lavina...

Moje druhá babička je po úrazu, takže dost věcí zapomněla, ale pamatuje si, že lidé chodili a zvonili klíči.

Omlouvám se, že článek je kratší.