V nové škole to byla hrůza, všichni na mě zírali. Když jsem se chtěla s někým seznámit, vždycky si ze mě akorát dělali srandu. Nikdo se se mnou nebavil. Nejhorší to bylo při tělocviku, neuměla jsem házet a úplně všichni se mi smáli. Domů jsem pořád chodila s brekem. Celé dny jsem probrečela. Byla jsem hodně naštvaná na rodiče, že jsme se vůbec stěhovali.
Asi po půl roce jsem přestoupila na jinou školu. Ani nevím, jak jsem to peklo půl roku přežila. V nové škole jsem si hned našla dvě kamarádky. Byla jsem nesmírně ráda. Po čase jsem zjistila, že jsem nejradši sama. Někteří mi možná nevěříte, ale je to opravdu tak.
Teď je mi dvanáct a mám kamarádky, ale většina jich je falešných. Myslím si, že mě ta samota i docela povahově změnila.