Jak to všechno začalo
Jak už jsem začala, má třídní učitelka na základní škole (1. – 5. třída) věděla, že s rodiči hodně cestuju. Nevím, jestli nám tehdy záviděla nebo sama toužila cestovat, ale často si nechala ode mě vyprávět – většinou o přestávce –, kde jsem všude byla.
Jednoho dne mě vyvolala před celou třídou a chtěla po mně, abych vyprávěla, jak jsem strávila prázdniny. Pamatuju si, že jsem ten den měla hodně špatnou náladu a nechtělo se mi o tom mluvit před celou třídou. Sice jsem bývala hyperaktivní a hodně upovídaná, ale pamatuju si, že jsem se ten den nějak styděla a bála se, že když to řeknu, mohly by mi ostatní děti závidět, protože jsme jezdili i k moři a né všichni měli takové štěstí. A tak jsem řekla: „Já už ani nevím, všude možně, kdo si to má pořád pamatovat?“
To učitelku naštvalo a pak to probírala s rodiči. Mamce s tátou jsem vysvětlila, že se jim moc omlouvám, ale opravdu si nepamatuju, kde jsme všude byli. Rodiče to hodně překvapilo a tak se rozhodli, že z míst, které navštívím, si vždycky něco odnesu. A tak začalo mé sběratelství pohlednicových leporel, které se nakonec proměnilo v můj dětský koníček.
Co je pohlednicové leporelo a kde je seženete?
Pohlednicové leporelo je malá skládaná kniha jako harmonika. Z jedné strany má text a z druhé ilustrace. Především jsou z turistických míst (hrady a zámky, ale i třeba zoo.) Text je nejen český, ale bývá přeložen i do několika jazyků. Někdy je tam jen název místa, na některých jsou krátké popisy vážící se k dané fotografii.
Pokud se někdy vydáte na výlet, pozeptejte se na pokladně při zakoupení vstupenek nebo na informacích v daném městě.

Textová část leporela

Obrázková část leporela
Druhy leporel
Leporela se vyrábějí z tuhého papíru, aby vydržela, a mohou být různá. S fotografiemi, se zvukem, pohlednicová z různých míst, turistická, prospektová, pohybová, prostorová a látková. Můžete si je dokonce sami vyrobit. (viz video)
Stručně o historii leporel
Název je údajně odvozen od postavy jménem Leporella z opery Don Giovanni, kterou složil rakouský skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Opera je o Donu Giovanni, který miluje ženy, ale u žádné nevydrží a dostává se do různých problémů, kde se stane dokonce i vrahem. Leporello byl Donův sluha, který sepisoval podrobný seznam milenek svého pána.
Malý úkol pro vás!
Na hlavní článkové fotografii můžete vidět 9 pohlednicových leporel. Dvě jsou z míst mimo ČR. Poznáte které a v jakém státě se nachází? Napovím vám, v jednom místě se natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.

Zámek Moritzburg - na těchto schodech ztratila Popelka svůj střevíček (já a mamka)
Kolik mám celkem pohlednicových leporel?
Spoustu, (mám dojem, že kolem 200) ale hodně jich ještě zůstalo u rodičů. Některé se bohužel časem poničily, ale u sebe mám momentálně 30 nepoškozených. Někdy, až zase navštívím rodiče, tak si je časem určitě odnesu všechny.
U sebe mám převážně ty, na které mám silné vzpomínky, a k některým mám i fotografie. Dokonce se mi stalo, že mám z jednoho místa dokonce 3 leporela! Z Teplic, z místa, odkud pocházím. Ale nebojte, nejsou stejná, ale pouze rozdělená na čísla a pokaždé obsahují jiné ilustrace. No vidíte, jaký jsem byla nakonec bláznivý sběratel!
Leporela jsem koupila pokaždé, když jsme navštívili nějaké místo, a snažila jsem se ho sehnat i v mém okolí. V zahraničí už to nebylo tak jednoduché – nacházela jsem je převážně v ČR – ale přeci i odtamtud některé mám. Teď už bohužel na výlety nejezdím, takže jsem je přestala sbírat, ale pokud bych v budoucnu někam cestovala, ráda si zase nějaké koupila, ale abych řekla pravdu

Má sbírka
Jak už jsem psala, sbírala jsem leporela i z okolí. Teď momentálně bydlím poblíž Karlových Varů. Na přechozí fotce jste si mohli všimnout, že kromě Teplic rozdělených na části jsem do popředí dala leporela Karlovy Vary a Zermatt. K těm místům se mi vážou nádherné vzpomínky. V Karlových Varech (viz foto) jsem se scházela s mým přítelem (se kterým nyní bydlím) a vyzkoušela jsem si být servírkou v Grand hotelu Pupp skrz hotelovou školu, kterou jsem studovala.

Fotka z Karlových Varů
Další fotka je ze Švýcarska, kdy si rodiče pronajali velké červené dodávkové auto, ve kterém jsem i přespávali a projeli jsme jím část Švýcarska, kdy naše zastávka byla i v Zermattu. Cestou jsem potřebovala hrozně na záchod, tak rodiče kvůli mně zastavili. Jenže jsme byli v místě, kde strašně foukal silný vítr. Svojí potřebu jsem si rozmyslela, ale táta nás tam vyfotil. (viz fotka) Tahle fotka je má nejoblíbenější.

Fotka ze Švýcarska (já a mamka)