Kdysi také psal jsem básně,
dnes však není času dost.
Škola, úkol, spánek – jasně,
vzdělání je jistě ctnost.

V úctě chovám veršotepce,
ty, co umí verše psát,
neboť dnes, s pocitem slepce,
neumím v rým slova hnát.

Raděj mám dnes verše volné
(ty, co rýmy neznají).
Umění je u nich sporné,
avšak mne vždy opájí.

Co však nenávidím z duše:
žánr, forma, druh a... fuj!
Chce se mi hned střílet z kuše.
Který vymyslel to chuj?!

Báseň úpí, když ji pitváš.
Zmírá, když jí lámeš vaz!
Krásou její marně plýtváš,
chováš se k ní jako ras!

Báseň celá krásu plodí –
netrhej ji na kusy.
Jen tak z popela se zrodí...
...jinak se jím zadusí!

To je hezký