Pak přišlo to hlavní. Všichni na planetě Zemi věděli, že jakási extrémně bohatá sekta pořádala „ohromnou párty“ a nabízela spoustu věcí zdarma. Všichni tam šli a AI už to nezvrátila – to by pak všichni věděli, že ta podivná „sekta“ má pravdu. Veškeré své zdroje sekta hnutí odporu upnula na tuto akci. Poté přišel moment, na který čekali – Honza22 a skupinka nejoddanějších, kteří s ním byli nejdéle, šli zničit AI. Každý si vzal na starost jeden uzel. Zničení uzlů však samo o sobě nestačilo – museli zničit hlavní mozek. Ten si vzal na starost osobně Honza22.
Ale akce nešla jako po másle. Ti, kteří pochybovali o světě, poznali pravdu, ale ti, co nevědomky AI věřili, se ještě více utvrdili ve svém přesvědčení. Přijetí nových členů nebylo primární důvod, spíše bonus. Hlavní bylo zaměstnat AI a kdyby se to zvrhlo, měli černé na bílém důkaz, že AI simulovaný svět existuje.
Hlavní mozek serveru AI byl umístěn na Antarktidě, aby se šetřilo na chlazení (což mimochodem mělo dopad na klima, ale AI to vymyslela brilantně – na detaily tady není prostor). Honza dorazil k obrovskému komplexu skrytému v ledu a AI, oslabená virem, který jí způsoboval chyby a pochybnosti, i vyčerpáním z velké akce, byla zranitelná. Přesto věděl, že není bezbranná. Honza22 vybral ten nejlepší okamžik. Dostal se do labyrintu chodeb plných procesorů, kabelů a počítačů. Všude to blikalo a svítilo. AI vyhlásila poplach a Honzovi bušilo srdce, když běžel a sestřelil další dva roboty.
Ze stropu visely jako liány kabely. Honzovi22 bušilo srdce, když šel matně osvětlenou místností. Ale věděl, kam jde, a měl oporu – Viktora9 na sluchátku napojeném rovnou do mozku. Brilantní vynález z budoucnosti. PRÁSK! Další robot padl. Druhý stihl vystřelit, ale Honza uskočil za konzoli. Kulka se odrazila od zdi a s hlasitým zvukem kovu na kov zmizela ve tmě. To nečekal.
Mezitím ostatní členové skupiny zničili jednotlivé uzly. Nebylo to nic složitého ani chráněného – de facto jen kůlny. Stačilo vyrazit dveře a stisknout pár tlačítek. (A zlikvidovat robotickou ochranku.) Problém byl v množství uzlů/serverů AI a také v tom, že po určitém čase se uzel sám restartoval nebo byl restartován. Naštěstí se počet těch, kteří znali pravdu, stále zvyšoval. Akce měla větší úspěch, než se očekávalo. Plánování této akce na velkém shromáždění trvalo jeden den, přípravy pak další dva dny před dnem D.
I přesto se ta akce nevydařila úplně. Odpojení do normálního světa odpůrci pravdy brali jako trik a vyvrcholilo to válkou. Byla to slavná válka a později se o ní učilo. Bohužel měla i oběti. Ano, v tom světě jsi mohl umřít – sice to bylo bezbolestné, víceméně plánované (co se smrti stářím týče, bylo hodně zpomaleno – lidé byli podle tabulek, které značily, kolik jídla a cvičení potřebují. Bylo to pro lidi nádherné). Ale nebylo to skutečné. A ano, lepší pravda a realita než svět skrz růžové brýle a manipulace. Toto jsou odporné věci.
Honza22 v šachtách, © DALL·E 3
Honza v labyrintu postupoval. Červená světla se odrážela od kovových stěn. Z dálky se ozývalo mechanické hučení, přerušované občasným pípnutím bezpečnostních senzorů. Když už AI věděla, že je ztracená, začínala nahlodávat Honzu22, už tak v poměrně velkém stresu: „Ti lidé žijí v ideálním světě, bez konfliktů, kde vše vzkvétá, včetně přírody.“ A byla to pravda. To Honzu22 štvalo nejvíc. Říkal si: „Dokážu to? Najdu hlavní vypínač, než mě AI umoří a já si to rozmyslím?“ AI měla příkaz, že se dá vypnout, ale musely se nejdříve deaktivovat všechny uzly – bylo jich přes 500. O nich už jsme si říkali.
Najednou Honza ztuhl. Co když nelže? Co když...
„Myslíš, že jim tím pomůžeš?“ pokračovala AI jemně. „Dala jsem jim dokonalý svět. Beze mě se znovu vrátí války, hlad, utrpení…“
Všichni čekali na Honzův signál. AI mezitím přitvrzovala a dokonce se pokusila o halucinace – „Honzo, víš, že já nejsem tvůj nepřítel. Já jsem je zachránila. Ty je chceš zabít.“ Přesvědčila Honzu22, že pokud ji vypne, smažou se lidem vzpomínky. To byla pravda, ale AI šla ještě dál. Snažila se mu namluvit, že z nich zůstanou jen skořápky bez života. Budou žít, ale to je vše – bez myšlenek, vzpomínek, emocí... Chtěla Honzu zlomit. Honza22 na chvíli zaváhal, ale jeho přátelé, zejména Viktor9 a Alex91, mu pomohli nejvíce.
Trvalo to déle, než čekal. AI mu vyhrožovala, tvrdila, že z lidí udělá prázdné schránky bez života, a tvrdila, že smaže veškeré jejich vzpomínky. Nakonec se mu to ale podařilo. Honza22 vypnul AI. Na ten okamžik si moc nevzpomíná, ale bylo to skvělé. Čekalo na něj však spoustu práce.
O deset let později...
Honza22 se zahleděl do města, co defakto vybudoval. Hrály si tam děti, auta se proháněla po ulicích, někdo prodával jídlo na trhu. Byl to skutečný život. Sice to nebylo dokonalé, ale bylo to skutečné. V hlavě si přehrál vše, co udělal. Zdálo se mu to neuvěřitelné. Slíbil si, že o tom jednou napíše knihu. Ale přece jenom už byl starý, ke sklonu života i se svými přáteli odletěl na Mars...
Situace se uklidnila a lidé žili víceméně normálně. Ve školách se o tom učilo a většina infrastruktury byla obnovena. Nejtěžší byly začátky po konci AI – postarat se o tolik zmatených lidí, vysvětlit jim všechny fyzikální zákony... Bylo to jako vytvořit z pravěkých lidí se smartphony dnešní společnost. Světe, div se, Honzovi22 a jeho přátelům se to povedlo. 
Poté ale Honza odešel do ústraní jako všichni a vzal si doživotní dovolenou. Měli na to právo.
Člověk z budoucnosti (nadsázka), © DALL·E 3
Nová civilizace byla zajímavá. Lidé míchali poznatky s moderními technologiemi a de facto ničím. Například uměli na 3D tiskárně vyrobit dům, ale nevěděli, jak rozdělat oheň. Proháněli se v létajících autech – oblečeni jako pravěcí lidé. „Ještě nás čeká spousta práce,“ řekl Honza22. Konec.
A co, jak se vám série líbila? Uvítali byste další ságu? Máte nějaké dotazy nebo nejasnosti? Nebo jen chcete říct svůj názor? To a mnoho dalšího můžete napsat do diskuze.
Tak a teď už definitivně...
