Ano, myslím si, že ten, kdo nás vrátil na Zemi, způsobil tu oranžovou barvu, ale stoprocentní jistotu nemáme. Když po několika dnech proletěli kolem odvrácené strany Marsu, někdo jim poslal zašifrovanou zprávu, aby přistáli. „R2, je to riskantní,“ pochyboval Honza22 a nervózně si prohlížel ovládací panely obranných a útočných systémů. Přikázal R2, ať je spustí. Po chvíli R2 pípl na znamení, že úkol splnil. Honza22 se zamyslel a odeslal zprávu: „Kdo jste a co od nás chcete?“ Odpověděl mu jakýsi Viktor9: „Tato komunikace může být odposlouchávána. Přistaňte a vše se dozvíte.“

Honza22 váhal několik minut, ale nakonec zvědavost zvítězila nad strachem. „Přistáváme!“ rozkázal neohroženě. Chvíli nervózně hledal správná tlačítka a páčky, ale brzy už přistávali na Marsu. Dostali souřadnice 765.87.321. Tam uviděli malou základnu. Honza22 se podivil: „Vždyť všechny základny jsou na druhé straně! Co tu dělá?“ Ale pak vydal příkaz k aktivaci nouzového záložního systému a naposledy zkontroloval loď. Pak zamířil k „malému“ vesmírnému domečku. Jenže ten „malý“ domeček byl ve skutečnosti celkem velký. Musel tam být systém na čištění vody, výrobu energie, skleník… Byla to vlastně taková malá vesnička.

Honza22 se zeptal R2: „Kam půjdeme?“ Ale pak si všimli největšího domu. „Určitě tam,“ řekl Honza22 a zamyslel se. „Až vstoupím dovnitř, tak si sundám helmu.“ Honza22 si sundal helmu skafandru a uviděl malého robota. Ten se představil jako 3gh5, ale ať mu říkají Hugo. „Zvláštní,“ pomysleli si oba poutníci. Zkontrolovali si elektroplazmatické zbraně, nastavili je na omráčení, protože jistota je jistota. Radarem zkontrolovali loď a pak spatřili Viktora9. Honza22 a R2 se ho začali vyptávat na tisíce otázek, ale Viktor je uklidnil: „Řeknu vám vše, co potřebujete vědět, ale teď dávejte pozor.“

Hacker Viktor, © DALL·E 3

Mluvil potichým, klidným hlasem. R2 ani Honza22 nepípli.

„Vše to začalo vaším odjezdem. Když jste letěli přes alfa54 černou díru, nesprávně jste nastavili úhel rychlosti a tak podobně. Původně několikahodinový průlet se změnil na několikasetletý.“ Honza22 vydechl: „Tak proto se dal příkaz k vrácení? Za tu dobu jste se tam mohli podívat tak 1 000krát.“ Honza22 se zastyděl. „Ano,“ odpověděl Viktor9 „taky že už dávno známe výsledky testů“, „ale teď mě nepřerušujte, nebo to nikdy nedopovím. A pak po několika stech letech se to stalo. Byla vydána průlomová počítačová hra. Hrál ji snad každý a dokonce tam byly zabudované i aplikace a sociální sítě. Do týdne to měl snad každý člověk na světě, kdo měl možnost, s takovými penězi a úspěchem do toho každá firma investovala a OpenAI tam zabudoval ChatGPT 1 000, TikTok zase svoji aplikaci a podobně. Byl to biliónový byznys a lidé tak zjistili, že můžou vše dělat přes tu hru. Dokonce ji pak hráli všichni, firmy z toho měly peníze, tak tu hru dali téměř všem.

A tak po 100 letech (co už jste se vraceli) měli všichni na počítači jen tuhle hru. Neměla jméno, už na něj všichni zapomněli. A pak byl druhý zlom. Všichni se na to připojovali přes virtuální set, co celá planeta dostala zdarma (protože ta firma ovládla celý svět, vůbec jí to nevadilo utratit pár „biliónů“) a dokonce celá politika, vše to byla ta 1 firma.“ Honza22 už už něco chtěl říct, ale ovládl se. „A tak se lidem začalo dařit v tom virtuálním setu. Byl i cvičící set. Lidé se tak odpojovali čím dál méně. Když pak Alfons65 předal svět AI a země zažívala nejlepší léta, příroda vzkvétala, lidé, protože měli své posilovny doma, byli svalnatí a zdraví. AI každý den tu hru updatovala.

Iluze světa (hra) od AI, © DALL·E 3

A pak jsem se narodil já,“ řekl Viktor9, „nebo spíše všichni jsme ze zkumavky. Já měl štěstí, byl jsem hacker, byl jsem mimo systém a tak jsem hledal chyby, zneužíval je a dost často se odpojoval. Ale abyste věděli, jiní jsou napojení v centrech v pár městech, ale díky AI bylo vše v „pořádku“, příroda i zdraví všech.“ Honza22 se zase přemohl a nic neříkal. „Ale mně se to nelíbilo,“ řekl Viktor9, „a tak jsem se odstěhoval a bydlel někde v nějaké vesnici se svými přeprogramovanými roboty, např. Hugo.“ Viktor9 se zasmál. „Byl jsem král a chtěl jsem všechny probudit. Stával jsem se dobrým člověkem, ale lidé nic nechtěli slyšet a AI taky ne.

No tak jsem se v té hře cvičil na astronauta a pak odletěl. Nikdo mi v tom nebránil. Na výběr jsem měl 100 lodí, co AI nezrecyklovala, a byly v okruhu 5 km, protože se totiž o vesmír přestala zajímat, a raketu měla pro případ nouze a suroviny,“ řekl nakonec Viktor9, „kvůli železu atd... ve vesmíru není hromada planet. Teď už je na Zemi vše a Slunce je obestavěno obřími solárními panely. Ach, potom to vše AI vybudovala. Jo, a abych nezapomněl, ten oranžový opar je tam na regulaci počasí…“

Pokračování příště…