„Ale tak to musíme něco udělat,“ řekl Honza22, který se k celé situaci stavěl hrdinsky, když se dozvěděl celou pravdu. „Já už jsem ale starý,“ odpověděl mu Viktor9, který naopak už na hrdinské akce nebyl připraven, ale i tak měl v tomto příběhu jestě klíčovou roli. „Zůstanu tady na Marsu. Pokud bys mi ale poslal třeba čip z nějakého robota, mohl bych se pokusit analyzovat hlavní kód AI. Čekal jsem na vás a mám asi 150 000 nafukovacích příbytků, kde se ubytuje spousta lidí. Tipuji tak čtyři miliony.“ „Čtyři miliony?!“ zalapal po dechu Honza22, ale pak si uvědomil, že cestoval z minulosti. „A vyrobím jich na 3D tiskárně ještě víc,“ pokračoval Viktor9, „a pošlu vám je i s dalšími věcmi, až mi pošlete souřadnice.“

Po týdnu, kdy mu Viktor9 předal všechny podrobnosti a vybavil ho modernějším vybavením (vše vyjmenovávat nemůžu, ale hlavně věci pro kolonizaci, například jídlo a podobně), se Honza22 vydal zpět na Zemi. Cestou se strachoval o přistání, ale AI už se vůbec nestarala o okolí, takže ho nechala přistát. Na Zemi bylo sedm miliard lidí – AI jejich počet stabilizovala, ale v hlavních městech byli „hlava na hlavě“.

Vybavení od Viktora9, © DALL·E 3

„To bude ale práce,“ řekl si Honza22, když přistával. Svoji loď nechal na Marsu pod zámkem a letěl s menší. Po prohlídce okolí se „ubytoval“ v jednom z domů. Nikdo si ho nevšímal, ale cestou zlikvidoval pár uklízecích robotů. Dům nemusel uklízet a křemíkový mozek hned poslal Viktorovi nebo spíš jeho virtuální kopii. Uklízecí roboti se totiž starali o obrovské množství domů, které lidé opustili, a proto bylo všude čisto. Sice se Honza22 snažil těm robotům skrýt, ale nebylo to tak snadné.

Poté, co Honza22 poslal Viktorovi křemíkové mozky (tedy kód), který roboty ovládal, Viktor potvrdil, že vše obdržel. „Mám kód AI, tedy jeho kopii,“ oznámil. „Takže se pustím do vývoje viru, který ji zničí.“ Nejprve se zamyslel, byl to těžký oříšek, a tak si první naprogramoval stroj, který osekával „prebitcentní“ části kódu. Ono když jich tam bylo 1 a 20 nul, tak to je těžké. Následně se Viktor9 rozhodl, že ten kód AI zpomalí, bude ji vypínat a dá jí tam do kódu spoustu pochybností. Bude tak o sobě pochybovat. Tak Viktor9 pracoval každý den, ale někdy i dlouho do noci.

Hacker Viktor když analyzuje AI kód, © DALL·E 3

Honza22 se připojil do světa AI. Byl nesmírně komplexní a komplikovaný, takže ho zde nelze popsat. Díky Viktorovi měl Honza22 neomezené zdroje, peníze (Viktor9 byl hacker, že, tak mu do konta připsal... Pár nul), a tak během několika let získal na svou stranu stále více lidí. Jejich počet rostl exponenciálně.

Komplexní AI svět, © DALL·E 3

Jedním z prvních kamarádů/příznivců hnutí odporu byl Alex91. Hned, jak se Honza22 připojil, Alex91 se podivil – on a Honza22 si byli extrémně podobní. Tedy tak, jak to jen s 600 lety rozdílu jde mít. Nejprve byli pouze přátelé, ale později Honza22 Alexovi ukázal chyby v systému. Spolu se odpojili ze světa AI a založili hnutí odporu.

Po odpojení byl Alex91 nejprve zmatený fyzikálními zákony, ale brzy si zvykl. „Honzo, my to zvládli!“ a jeho bujné budovatelské nadšení ho nezklamalo. Zabrali si domek, kde žili jako „trosečníci“. Byla to zvláštní podívaná klasické domy, nafukovací domy od Viktora, ale i „trosečnické“ z klacků a kamení. V pozadí byly jejich farmy.

Úplně normální ulice, © DALL·E 3

Museli sice zpacifikovat pár uklízecích robotů, ale to nebyl velký problém. Denně pracovali v simulaci, ale hlavně ve skutečném světě makali, stavěli farmy, nafukovali domy a snažili se vše připravit. Postupně se k nim přidávali další lidé, všichni se znali, byli přátelé. Po roce bylo hnutí odporu složeno z 15 lidí, kteří žili na farmách a nafukovali Viktorovy příbytky, zažívali spoustu zábavy a podobně. Ale bylo čím dál těžší udržet si nevědomost AI. Připravovali se na chvíli, kdy bude třeba jednat.
Když jich bylo 120, rozhodli se na důležité schůzi, že každých 8–20 členů založí novou kolonii. Tyto kolonie měly přivádět další lidi, stavět farmy a šířit pravdu o AI.
Bohužel celý rozhovor vám připravit nemohu, trval několik hodin a táhl se přes pár dnů. Řešilo se tam loučení, podrobné plány, spousta technických náčrtů, každý se chtěl s Honzou bavit, dokonce na té akci bylo i zřízení skupin, kontrola inventáře... Prostě toho bylo hodně, dokonce tam bylo i jedno vyznání lásky...

No, probíhalo to asi nějak takhle:

Honza22 před shromážděním klidně prohlásil: „Máme za sebou mnoho náročných měsíců, ale teď vše vrcholí. Všichni se rozdělíte do skupin po 5 až 10 a založíte nové kolonie. Všichni se pak nebudeme znát, ale nebojte, budeme v kontaktu. Použijeme dopisy a holuby, jak jste se to učili v historii. V každé kolonii založíte nové farmy atd. Musíme ukázat, že vše není ztraceno, že existuje alternativa. Já porazím AI. Toto je jeden z mých mnohaletých plánů, které jsem vymyslel bez snů.“

Alex91 pomalu zvedne ruku a dodá: „Máme dostatek plánů a prostředků. To uděláme, protože toto je ten den, na který jsme čekali. Počet lidí se rozroste a vztahy se upevní. My to dáme, musíme si věřit.“
Honza22: „Ale musíme se soustředit i na důležitější věci, ne jen na toto. Přicházím s 1. bodem mého plánu, jak zničit AI. Musíme zničit její mini servery, je jich 500. Pak já můžu zničit hlavní server, který je na Antarktidě kvůli chlazení.“ Poté se dlouho radili, co a jak. Papíry s plány létaly vzduchem, každý detail musel být dopracovaný. Lidé však cítili odhodlání a každý něco přidal. Nezapomínali ani na Viktorův virus, který AI oslabí, ale věděli, že to nebude jednoduché.

Přihlásí se Kvido32, který je většinou tichý, teď se ale dostal k dalšímu bodu plánu. „Co rozptýlení AI? I oslabená virem se nás bude snažit zastavit, když budeme vypínat její podservery. Chtělo by to zabít dvě mouchy jednou ranou a udělat velkou akci, kde budeme za peníze od Viktora rozdávat věci a ukazovat chyby. Jak se odpojíme, získáme cenné spojence a AI, kdyby zakročila, vyšší instance poznají, že máme pravdu. A tak se to stalo 2. bodem plánu. Měli jsme množství náčrtů a hodin debat, abychom to doladili.“

A nakonec Honza22 řekl: „A pak já zničím AI. Jsem nejméně porušený tím, že jsem byl minimálně v simulaci. Ano, toto musíme vyřešit. Toto je den, na který jsme čekali, a pak s tím jednou provždy skončím.“
Alex91: „Dáme do toho všechno! Toto je nejdůležitější okamžik našich životů! My to dáme!“ Poté ještě dlouho diskutovali.
(Potom celé shromáždění ztichne.) Honza22 pronese: „Dnes začíná nový začátek. Naše cesty nebudou snadné, ale budou správné. Tak pojďme!“

Potom se kolonie rozrostly a všichni se neznali osobně. To byl ten bod, proč AI je nemohla například vydírat, protože všichni neznali všechny. Nebo kdyby byl jeden zrádce, AI neřekla všechno.

„Dnes je ten den D,“ řekl si Honza22. Asi 6 měsíců po poradě, bylo to naplánované datum. AI už začala tušit, že její údržbářské roboty mizí, ale ještě nebylo příliš pozdě...

Pokračování příště...