Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Šepotání – recenze

    vydáno  •  Knihy

    Alyssa slyší šepotání hmyzu a tento dar připravil o rozum už její matku... Získala si mě tato kniha jako spoustu lidí po celém světě, a nebo jsem z ní s rozumem v koncích? Další recenze jedné užvaněné knihomolky!

    Obrázek k recenzi na knihu Šepotání, © Half-BloodPrincess

    Šepotání už se dávno nepovažuje za novinku a tato kniha z pera A. G. Howard sklízí chválu pěknou řadu let. Mně se ale vyhýbala obloukem a dostala jsem se k ní až díky loňskému Humbooku. Na knihu jsem se upřímně dost těšila, ale zároveň jsem vůči ní kvůli všemožné chvále měla vysoká očekávání, která se nenaplnila.

    Příběh o náctileté Alysse, jejíž prapředkyní byla Alenka Liddellová, uchvátil milovníky young adult žánru ve spoustě zemích. Al slyší šepotání hmyzu a květin, rozumí tomu, co si povídají, ale tento dar dál nechce. A proto se v naději, že ji opustí, vydá králičí dírou do říše divů. A aby bylo zaděláno na další problémy, nespadne tam sama... Na druhé straně se brzy setká s Morfeem, kterého zná jen ze svých dětských snů. Jak ale dokáže zabránit katastrofě, která se pomalu rozplétá v mnohem větší pohromu?

    Začnu asi s hodnocením kouzelně krásného přebalu, na kterém bych vytkla jen jednu věc. A to písmo. Ty dva fonty se k sobě prostě... nehodí. Jeden je jako z Deníku malého poseroutky a druhý z Pýchy a předsudku. A dohromady mi prostě nejdou.

    Řeknu to takhle: Ještě, že jsem si pečlivě nepročítala anotaci. Ta chyba tam by mě totiž přesvědčila k tomu, abych knihu nekoupila. ...a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamarádka...? Takže Zach je odteď dívka a překladatelé změnili český pravopis. Proboha, vždyť to až bolí, jak to je strašně zkomolené. Bohužel chyby nekončí jen v anotaci, ale pár jsem jich objevila i v textu.

    Hned první odstavec mě naprosto odrovnal. Propíchnou panděro špendlíkem... Prostě pecka! Někomu přišel začátek zdlouhavý, ale já prvních dvě stě stran zhltla v jeden den. Naopak s tou druhou půlkou jsem se babrala dva týdny. Ale nakonec jsem se konce přece jen dočkala.

    Autorčin styl mě nezaujal a zaujal zároveň. V textu i ději jsem se místy ztrácela, ale zároveň jsem si dokázala vše úžasně představit. Navíc stvořila úžasnou postavu – Morfeus je dokonalý. Avšak milostný trojúhelník mezi ním, hlavní hrdinkou a Zachem, kterého mimochodem naprosto nesnáším, je vážně moc. Knize by prospělo, kdyby tam žádný Zach nebyl. Nebo kdyby byl jen kamarádem. Nebo kdyby se alespoň nemilovali navzájem!

    Na knize se mi moc líbily popisy okolí. Ale trochu akčnější nebo milostnější scény prostě autorka napsala nuceně a moc poklidně. Žádné bušení srdce jsem nezažila.

    Pravou Alenku jsem ještě nečetla, ale to hodlám napravit. Prvních sto stran se totiž asi nepočítá, co? Proto sem nemohu dát srovnání, ale po přečtení ho sem dodám.

    Z knihy mám velice smíšené pocity. Na jednu stranu se mi opravdu moc líbila, četla se krásně a autorka vše dokázala rozvinout, ale na tu druhou... některé věci mi tam neseděly. Možná to je i tím, že knihu všichni tak vychvalují.

    Doufám, že mi další díly pomohou se lépe vžít do hrdinů a pochopit některé souvislosti. A ačkoliv bych možná ani nepokračovala, něco (dobrá, někdo) mě k tomu nutí. Ach ano, Morfeus.

    A jak se kniha líbila vám? Jste zklamáni, nebo naopak mile překvapeni? Budu ráda, když mi do komentářů napíšete názor, a klidně i přihoďte tip na nějakou hezkou fantasy.

    Poznámka redakce: Autorka publikovala článek i na svém blogu: divka-mezi-stranami.blogspot.com.

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 20. června 2018 v 15:25.
    číča800 v něm napsala:

    Jo, tu knihu mi ukazovala jedna holka, hodlám jí číst