Nejdřív to vypadalo jako hra na babu, různě se pošťuchovali a honili se. Ale to všechno se vymklo kontrole. Zklamalo mě, jak se k sobě takto malé děti chovali.

Je normální hrát si na babu, ale později jsem odtamtud uslyšela nadávky a výkřiky ve smyslu: ,,Je tlustej, mluví jinak’'. Bylo to strašné a vy v té chvíli nevíte, co dělat. Slyšela jsem jednu holčičku, jak na ně křičí:“Nechte ho, no tak kluci!’'. Později šla kolem nějaká učitelka a začala to řešit. Strašně mě rozčílilo, jak se k sobě ty děti chovali, bylo jim asi osm nebo devět a už se navzájem šikanují, je to hrozné. Proč se v dnešní době chováme tak surově? To už nemáme soucit k člověku, co potom má z dnešních dětí vyrůst??? Nejhorší je, že vždy nevíte komu věřit, jestli jen tomu jedinému člověku, nebo té skupince dětí, kteří to všechno svádí na jednoho.

Docela smutné, neříkám, že mě nikdy nic takového nepotkalo, štvalo mě to a do dneška si všechno pamatuju, to jak mi brali věci i jak na mě házeli posmrkané kapesníky, všechno si to pamatuju. A to si jako myslíte, že ty jiné děti si to pamatovat nebudou? Ale samozřejmě, že budou. Na to se nikdy zapomenout nedá. A pak je tady otázka, proč to ti dotyční vůbec dělají, proč šikanují? Dejme tomu, že touží po něčem co nemají např. pěkné známky, oblečení nebo se tu také mohou objevovat známky rasismu (mluví jinou řečí, má jinou pleť atd.), každý asi ví, co rasismus je.

Tohle je trošku takový smutný článek, ale v podstatě je tohle všechno na denním pořádku ve školách. Kam se podíváme, tam uvidíme skupiny lidí, kteří se ostatním posmívají, jsou o tom i filmy, knížky. Ale zapomněla jsem říct, že se proti všemu musíte bránit, najít si přátelé, svěřovat se rodičům, máte i mnoho internetových webů, kde najdete jak se proti šikaně bránit, horká linka nebo choďte na karate, různé bojové sporty, ať se dokážete bránit. Prosím vás a jestli jste se stali obětí šikany, tak si nenechte nic líbit, neříkejte si, že jste tlustí, když to o vás říkají, pokud to neřekne doktor, který říká obézní, tak se se svou váhou netrapte, posunete se dál, když jejich kecy nebudete brát vážně a jenom si řeknete v duchu:“Ty mi máš, co říkat’'. Běžte od nich dál a najděte si jiné přátelé, když už ne přátelé, na světě jsou i vaši příbuzní, sestřenice atd.

Někteří možná budou proti tomuhle článku, ale já chci jen pomoct těm, kteří se do takové situace dostali, aby se začali včas bránit, protože když se nesvěříte teď, půjde to potom ještě hůř a rodiče vám pomůžou. Držím palce, ať se tomu vyhnete a vy, kteří máte potíže se šikanou, ať se dokážete překonat a najdete si cestu, jak z toho ven.