Jak se vypořádat se šikanou?Šikana znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování. První projevy šikany začínají tehdy, kdy se skupina rozdělí na oblíbené a méně oblíbené členy. Tehdy se objevují pomluvy, intriky, pokusy o izolaci a zesměšňování. Jakýkoliv projev šikany je potřeba začít řešit, nejlépe ihned. Pokud jste obětí nebo svědkem šikany, svěřte se rodičům, učiteli, oblíbenému dospělému, komukoliv, komu věříte. Škola je za děti v době pobytu ve škole odpovědná a proto je ze zákona povinná šikanu řešit. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu. Čtěte také: |
V první třídě jsem seděla s jednou holkou, říkejme jí třeba Tereza. Nejdřív mi říkala, že mi dá čokoládu, když jí napíšu úkol. Když jsem jí ho napsala, nic mi nedala a řekla: Musíš se víc snažit, abys měla čokoládu!
Takhle po mně chtěla spoustu věcí a já je přestávala dělat, protože jsem věděla, že mi slíbenou odměnu nedá. Tak tedy přitvrdila a vyhrožovala mi, že se mnou nebude kamarádit. Nakonec mě začala tahat za vlasy, když jsem nechtěla poslechnout.
V druhé třídě se mnou nechtěla sedět a všem vykládala, že se se mnou nemají kamarádit, protože jsem špinavá a smrdím. Ostatní děti se mi pošklebovaly a nadávaly mi spolu s ní. Tahání za vlasy se pro mě stalo z jejich strany běžným.
Na každém rohu se mi někdo smál. Neměla jsem kamarády, byla jsem sama. Jednou mi Tereza dala facku, čímž povzbudila ostatní, aby se tolik nebály a taky mi daly ránu. Kluci mě například odtáhli do skříňky a tam mi sebrali klíčky, samozřejmě, aby mě mohli zamknout.
Ve třetí třídě mě dost krutě mlátily, hlavně holky. Když jsem chodila ze školy, často mě zmlátili tak, že mi z nosu tekla krev. Vyhrožovali mi, takže jsem nic neřekla. Jednou mi kluci zlomili ruku, všem jsem ale nalhala, že jsem zakopla. Nebo když mě Tereza kopla do břicha, pozvracela jsem se a málem se udusila.
Na začátku čtvrté třídy mě zmlátili tak, že jsem upadla do bezvědomí a začala vnitřně krvácet. Probudili mě až v nemocnici, trvalo to ale půl roku. Všichni si mysleli, že umřu. Mamka mi poté řekla, že mě našla nějaká neznámá paní ležet na chodníku, tak zavolala sanitku.
Čtenáři píší AlíkovinyV této rubrice najdete texty dětí, uživatelů Alík.cz. Vizitku autora najdete kliknutím na odkaz v závěru článku. Pokud se chcete přidat a stát se autorem Alíka, můžete svůj text i s průvodní fotkou vložit zde. Svůj článek pak hledejte v Alíkovinách, v rubrice Čtenáři píší Alíkoviny. |
Musela jsem s pravdou ven. Všechno jsem řekla a popsala do detailu. Všechny, co mě trvale šikanovali, vyhodili ze školy. I přesto se máma rozhodla, že se přestěhujeme. Shodou okolností tátu přeložili z Prahy do jiného města, takže to bylo výhodné pro všechny.
Teď chodím na gymnázium a jsem šťastná. Mám kamarádky a nikdo mě nemlátí. Byla jsem hloupá, že jsem o tom rodičům neřekla dřív. Pokud se vám děje něco podobného, hned to řekněte. Nedopusťte, aby šikana došla tak daleko, jako u mě.
