Alíkovina

Šílený lapač snů

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Jedenáctiletá Alice zažije noc, na kterou nikdy nezapomene.

... zato Smrtka to už má nahnuté., © MAFRA

„Táák!“ Alice uvázala poslední kousek bavlnky a dokončila svůj nový lapač snů. „Ten je tak krásný, těším se, až ho poprvé použiju. Určitě se mi bude krásně spinkat.“ Alici se vždy krásně spalo, i bez lapače snů, ale teď si myslela, že se vyspí přímo překrásně. Šla do koupelny, jako vždy si nařídila budík na 7 minut, a pečlivě si vyčistila zuby. Potom šla do sprchy, dopřála si krásnou čtvrt hodinu v příjemně teplé spršce a nakonec už oblečená do pyžama zmizela ve svém pokoji. Opatrně na lustr nad postelí zavěsila svůj lapač snů, zalehla do postele a hned usnula.

Objevila se v nějaké neznámé krajině. Nikdo tam nebyl, hustě foukal vítr a pomalu se setmělo, takže to vypadalo, že se brzy rozprší. „A jééjé,“ pomyslela si, „to jsem si zase vybrala sen.“ Jedenáctiletá Alice se takhle chovala pořád, ale ostatní ji měli rádi. Najednou zaslechla šustění, šepot. Vydala se tím směrem, odkud vycházel. Byla pořád tma a Alici už potkaly první dešťové kapky. Šla pomalu, připadala si opuštěná a začínala jí být zima. Když zvedla hlavu od země, uviděla staré špinavé ošoupané baráky. Všude okolo se válely odpadky. Divila se, že nikde nezahlédla ani jedinou krysu. „Tady snad nikdo nebyl nejméně sto let,“ pomyslela si. Zase zaslechla to divné pištivé šeptání, ale bylo hlasitější a tajemnější. Vycházelo z jednoho toho špinavého ošoupaného baráku. Rozhodla se, že půjde tím směrem.

Uvnitř byla tma. Začala mít strach, bála se. To šeptání už bylo těsně před ní. Jen klid, je to jenom sen, nic se mi přece nemůže stát. Vím to, utěšovala se. Šla do větší tmy, natáhla obě ruce dopředu, aby náhodou do něčeho nenarazila, když v tom šeptání utichlo a někdo ji pevně chytil za obě ruce. Vykřikla „Pomóóc!“ „Pomóóóóc!“ řvala z plných plic. „Mlč!“ okřikl ji někdo chraptivým hlasem a zabodl své nehty do jejích rukou. „Nejsou to nehty, ale drápy,“ uvědomila si Alice. „Kdo jsi? Okamžitě mě pusť, to bolí!“ „Když tě to tak zajímá, tak jsem smrtka a přišla jsem si pro tebe. A teď si tvoji smrt pěkně vychutnám,“ sykla na ní. „Nikdy! Tohle je jenom sen, můj sen a já se můžu kdykoliv probudit!“ „Můžeš, ale příště budeš mít sen samý i se smrtí.“ Zachechtala se smrtka. „Jak ses vlastně do mého snu dostala?“ „To je tím, že tvé spaní má něco nového.“

Smrtka jí chtěla svými drápy probodnout ruce, ale Alice se vytrhla. Ano, teď už jí to došlo. Může za to ten nový, šílený lapač snů. „Musím ho zničit jednou pro vždy, jinak se už nikdy v životě nevyspím,“ zařekla se. Neuvědomovala si, že ze spaní křičí, kope nohama, a co to chtěla udělat? Alice z lustru nad postelí strhla lapač snů, který se tam celou dobu tak divně kroutil. Jenže pak byla pauza. Nedělo se nic, bylo ticho, až se probudila. Když si všimla lapače snů, hodila ho do kamen. Na tuhle noc nikdy nezapomene.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 2. prosince 2014 v 17:59.
Titulu-12 v něm napsala:

Reakce na Lora11:

Jj já se uz moc těším. Jinak nadhera18

Příspěvek z 24. října 2014 ve 13:32.
Lora11 v něm napsala:

Děkuji

Děkuji moc, těšte se na další články! 16

Příspěvek z 13. října 2014 ve 20:05.
Mára09 v něm napsal:

Pěkné

Zatím jsem nečet žádnou povídku na alíkovi která se mi nelíbila. I teď pěkná pohádka. Jen tak dál144444