Ten den jsem nemohla vůbec chodit ani nic dělat. Řekla jsem si, že silvestr v nemocnici bude hrůza a děs. Strašně jsem si přála, aby mí rodiče mohli být se mnou. Ale protože ležím na JIP (jednotka intenzivní péče), tak se mé přání nesplnilo.

Ale v nemocnici na dětském oddělení uspořádali něco jako silvestrovskou minipárty. Všechny děti se sešly v takové velké hale,a hrály tam hry. Mě tam taky přivezli i s lůžkem, tak jsem si hrála karty sama se sebou.

Najednou ke mně přišla sestřička a řekla mi, že ví jak se cítím. To proto, že v 16 letech taky byla na silvestra v nemocnici. Asi 5 minut před půlnocí sestřičky oblékly všechny děti a šly s nimi ven. Ale já nemohla. Protože jsem nemohla ani vstát, tak jsem v té převelké hale ležela na té své posteli a poslouchala jak se ty dětičky radujou z prskavek a petard. Ani jsem to neviděla, protože byly zatažené žaluzie.

Asi za deset minut všichni přišli. Jak jsem viděla ty rozesmáte děti, ty úsměvy, začala jsem si říkat, že silvestr se dá přežít i v nemocnici.