Slavení Silvestra nemá vlastně až tak dlouhou tradici. Různé kultury se řídily různými kalendáři, proto se začátek a konec roku všelijak posouval a měnil.

Teprve po zavedení gregoriánského kalendáře v 16. století byl 31. prosinec ustanoven jako poslední dne v roce. Shodou okolností také šlo den, kdy si věřící připomínají úmrtí sv. Silvestra. To byl jeden z nejdéle vládnoucích a nejvlivnějších papežů v dějinách katolické církve a byl uctíván jako patron domácích zvířat a úrody.

Naši předkové neviděli důvod, proč se na Silvestra měli nějak speciálně veselit a radovat - rozloučení se starým rokem proto probíhalo formou poděkování v kostele. Církevní hodnostáři pečlivě dbali na to, aby konec roku v ničem nepřipomínal starodávné pohanské svátky a veškeré zvyky a pověry důsledně vymítali.

V některých krajích se i tak zachoval zvyk, že na Silvestra chodily tzv. ometačky. Byly to chudé ženy, oblečené do černých šatů a bílého šátku, které obcházely domácnosti a ometaly kamna a sporáky. Byl to jakýsi druh požehnání, aby kamna dobře táhla a v domě se drželo štěstí. Teprve v 19. století začali nejprve bohatí lidé pořádat silvestrovské večírky a plesy, bujaré oslavy konce roku jsou typické až pro 20. století.

Silvestrovské a novoroční věštby

Poslední noc v roce měla podle našich předků velkou čarovnou moc. V některých krajích se věřilo, že to, co se vám zdá, to se také splní.

Silvestrovská noc také hrálo důležitou roli v předpovídání počasí: pokud byla jasná obloha se zářícími hvězdami a nefoukal vítr, znamenalo to, že přichází dobrý rok. Červánky při svítání varovaly hospodáře, že se mají připravit na vichřice, bouřky a neúrodu. Drobný hustý déšť zase zaručoval bohatou sklizeň. Zároveň však signalizoval, že Velikonoce budou na sněhu.

Průběh Nového roku měl zase předpovídat dění v rodině, odtud pochází známá pranostika: "Jak na Nový rok, tak po celý rok." Proto se hospodyně snažily, aby jejich domácnost byla vycíděná, nikde neleželo špinavé nebo nevyžehlené prádlo, aby byly vynesené odpadky a podobně.

Na Slovensku byl zase zvyk nevymetat prach z koutů, aby z domu neodešlo štěstí.

K novoročnímu obědu se servírovala čočka (aby se rodiny držely peníze), někde s kouskem vepřového masa, který mělo připomínat, že prasátka nosí štěstí.

Na Nový rok se v žádném případě nejedla drůbež, ze strachu, aby na jejích křídlech neuletěl majetek.

Šťastý nový rok 2014!