K prvnímu polibku může v našem životě dojít kdykoliv. Ve čtyřech, ve dvanácti nebo klidně taky až ve dvaceti letech. A všichni jsme před ním samozřejmě nervózní.

Obecně je polibek projevem citové náklonnosti. Můžeme jej věnovat rodičům, kamarádům… Ale polibek z lásky je jen jeden. Myslím, že tím prvním ledacos poznáš, jestli je člověk uspěchaný, pomalý… Tvrdí se, že když se lidé nedokáží sehrát při líbání, nedokáží to ani ve vztahu a dlouho jim to nevydrží. Proto jsem zastáncem toho, že by se dva lidé měli políbit dříve, než spolu začnou vážně chodit. Možná je to hloupý názor, ale proč ne?

Z prvního polibku je, myslím, skoro každý nervózní jako z málo čeho. Neví, jak správně otevřít pusu, jak správně nastavit rty, co dělat s rukama a s celým tělem. Neexistuje žádný extra účinný a spolehlivý návod a ani já vám tady nic extra popisovat nebudu. 

Není od věci nosit s sebou žvýkačky. Těžko si pusu užijete, když budete celou dobu přemýšlet, jestli jste si ráno pořádně vyčistili zuby, či jestli jste v průběhu dne nejedli česnek.

A co když se první polibek nepovede? Nic naplat, musíš si říkat, že příště to bude lepší. Učený z nebe nespadl.