Byl krásný letní den. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu s mým pejskem Urmánkem na procházku. Svítilo sluníčko a bylo krásně. Tak jsme s Urmíkem šli.
Vtom se Urmík zastavil a něco čmuchal. To ale nebylo nic zvláštního. Řekla jsem si, že to jeho čmuchání bude jako vždy trvat tak maximálně půl minuty. Ale on pořád čmuchal a někam mě vedl. „Urmi, kam jdeme?“ zeptala jsem se ho. Urmík se na mě jen otočil a pak pokračoval dál ve čmuchání. Vtom se zastavil. Všimla jsem si, že pořád něco čmuchá. „Co to čmucháš?“ zeptala jsem se. Sklonila jsem se k němu a uviděla jsem šišku. „Tak tobě se líbí šiška, jo?“ řekla jsem. Urmík jednou krátce zaštěkl. Vzala jsem si šišku do ruky a pozorně jsem si ji prohlédla. Nebyla to obyčejná šiška, byly na ní nějaké znaky. Přišlo mi to divné, ale řekla jsem si, že už jsem se zbláznila a že se mi to je i zdá, ale přesto jsem si tu šišku vzala domů.
Dala jsem šišku na stůl a šla jsem se kouknout na Alíka. Po chvíli jsem si všimla, že se můj pejsek na tu šišku pořád kouká. Tak jsem si ji prohlédla ještě jednou. Znaky tam pořád byly a nevypadaly ani jako nějaké škrábance nebo tak něco. Přišlo mi to divné. Na internetu jsem nic nenašla, a tak jsem to tedy napsala na Alíka. Založila jsem nástěnku „Co je to za šišku?“ a doufala, že ji někdo neoznačí na zbytečnou nebo nezamkne.
A první reakce se objevily hned, ani ne po pár minutách. „Takovou šišku jsem nikdy neviděla,“ napsala jedna uživatelka. Další reakce byla: „A nezdá se ti to jen? Není jen poškrábaná, jak spadla?“ a spousta dalších reakcí, kromě toho, že tam jedna uživatelka opravdu napsala „ZAMKNOUT!“. Nepomohlo mi to.
Až večer, okolo desáté hodiny, napsal jeden uživatel: „Třeba se k tomu vyjádří Alík. Ten je přece chytrý pejsek a mohl by vědět, co je šiška zač.“ A měl pravdu. Zhruba v 11 hodin napsal Alík. Že to je zajímavé, že podobnou šišku také neviděl a že mu ji mám poslat. Tak jsem si řekla, že mu ji pošlu, co taky dělat se šiškou, že. Šišku jsem dala do krabice a poslala ji poštou.
Už na poště se mě paní ptala: „Co je v tom balíčku?“ „Šiška,“ odpověděla jsem. Pošťačka se zasmála a ptala se mě, proč posílám šišku. Tak jsem řekla, že kvůli výzkumu. Prošlo to.
Za 4 dny mi Alík napsal, že šiška dorazila. Vyfotil si ji a dokonce i naskenoval. A že uvidí, jestli něco vyzkoumá.
O týden později se začaly dít divné věci. Na různých místech Alíka se začala objevovat šiška, kterou jsem Alíkovi poslala. Alík řekl, že je to zvláštní a že bude zkoumat ještě ty znaky, které na ní jsou. Tak usilovně přemýšlel a přemýšlel. Potom ho něco napadlo a znaky se mu podařilo rozluštit.
Ovšem co je opravdu šiška zač se doposud zjistit nepodařilo. Možná to někdy Alík zjistí...
