Od první řídy chodím na skaut. Vždycky jsem to brala jako kroužek nic víc. Chodila jsem tam každou středu. Jednou jsem chtěla jet na akci, ale byla jsem tam jediná holka. Rozbrečela jsem se a jela domů. Od té doby jsem odmítala jezdit na jakékoliv akce (tábory, hájenky, výpravy).

Minulý rok nás starších začalo být víc a tak jsme se rozdělily na starší (skautky) a mladší (světlušky). Začala jsem jezdit na akce a pochopila jsem, proč tam vlastně chodím. S holkama jsem prožila tolik věcí!

Byly jsme na závodech, přespávaly na chatě, v klubovně. Zároveň jsem se naučila spoustu nových věcí: rozdělávat oheň,morseovu abecedu, prstovou abecedu, spolupráci, samostatnost, důvěru.

Když se mi někdo smál, že chodím na skaut, brečela jsem a přemýšlela, že z něj odejdu. Kdyby se mi někdo smál teď, usměju se na něj taky a půjdu dál. Skaut je pro mě jako druhá rodina. Někdo má rád fotbal, druhý balet a já mám ráda skaut. Chodila jsem na zpívání, tancování, jogu, keramiku, divadlo, ale u ničeho jsem nevydržela.

Jsem ráda, že jsem součástí něčeho tak dobrého jako je skaut.