Můj názor jsem však změnila od té doby, kdy jsem jela na skautský tábor (a to jsem ještě do skautu nechodila). Na tábor mě vlákala kamarádka mé starší sestry a byla jsem hodně zvědavá, tak jsem to chtěla zkusit.

Zatím jsem jela jen na jeden týden, ale na konci tábora jsem toho litovala. Strašně mě to tam bavilo. Super hry (i noční), úžasní vedoucí, prostě bylo tam o nás postaráno. Další rok na to, jsem do skautu začala chodit. 

Poprvé jsem tam šla s mou kamarádkou, abych si to zatím vyzkoušela. Domluvila jsem se s naší vedoucí, co vede naši družinu (Koťata), vyplnila jsem si doma přihlášku a byla jsem další členkou 12. střediska ve Vizovicích. Jezdíme na výpravy, výlety a tábory, které mi vždy hrozně chybí. Můj první tábor (o kterém jsem se zmiňovala) měl téma Doba ledová. Druhý tábor byli Indiáni, třetí tábor byl Vesmír (zachraňování naší planety) a čtvrtý (ze kterého jsem 18. července přijela) byli Strážci času aneb čas od času je dobré mít stroj času. Na každém táboře bývá sranda, táboráky a 3 velké táboráky. Jediné, co mi na táboře vždy vadí, jsou noční hlídky a služby v kuchyni. I když tyto dvě věci nemám v lásce, vždycky se mi doma hrozně stýská po vedoucích a některých kamarádech ještě víc. Když si uvědomím, že některé uvidím zase až za rok. 

A tomu, kdo si tento článek přečetl, bych chtěla naznačit, že ve skautu se opravdu nudit nebude. A pokud se někomu posmíváte, že ten druhý chodí do skautu, tak s tím přestaňte. U nás ve škole to někteří kluci dělají a není to zrovna příjemné. Ale já si jich nevšímám, protože jsem na to hrdá, že jsem skautka a nemíním si tu chuť zkazit někým, kdo neumí ani škrtnout sirkou.