Jsem upřímná, do školy jsem se netěšila. Dokonce jsem den před tím plakala, a to mám léky. Nevěděla jsem, jak to bude, když jsem zjistila, jaký máme hrozný rozvrh, málem jsem doslova omdlela. No prostě hrůza. Jsem sice optimista, ale tohle bylo trochu moc. Když nám paní učitelka řekla, že máme nejdelší rozvrh na celé škole, to jsem fakt málem dostala zástavu (já mám medicínu ráda). No, 8 hodin po tři dny, v lichém týdnu jen 2.
Víte, co je nejhorší? Máme každý den matematiku. Tu nemám ráda. Ani český jazyk každý den nemáme. Ale stejně si myslím, že nejhorší je to, že máme těch 8 hodin. Ano, já vím, že až budu pracovat, tak budu muset pracovat 8 hodin, ale to mě bude bavit, ne že se 8 hodin budu nudit.
Na jediné, co se těším, bylo to, že se budeme učit o hlodavcích.
A taky se těším na angličtinu. No a to je vše ze všeho, na co se těším. Na narozeniny? Co s tím mají společného moje narozeniny?! Asi jen to, že je mám v září.
Beru to pozitivně, jen 2 roky, a už si založím kapelu. Na to se těším.
Taky si za odměnu koupím něco z Alíka. Můžete se taky inspirovat! Nebo si kupte něco sladkého.
Na závěr vám dám pár rad, jak to zvládat:
- myslete pozitivně, bude to dobrý
- kupte si nějaký antistresový míček
- těšte se na to, co budete dělat
- kupte si něco, třeba z Alíka
- nebere to tak vážně
Snad jsem vám aspoň trochu pomohla.
