Alíkovina

Škola, aneb učitelé vždy nejsou ty nejtolerantnější a nejspravedlivější bytosti

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Učitelé mohou být i nespravedliví, netolerantní, občas i „zlí“. No, pár učitelů mi jaksi nesedlo a já očividně ani jim.

Na čtvrteční zasedání zastupitelstva přinesl Jakub Michálek (Piráti) členům rady symbolické vysvědčení s pětkami (28.1.2016), © MF DNES

Třeba naše učitelka fyziky. Stalo se mi, že jsem týden chyběl a ona mezitím zadala úkol na příště - referát. Když jsem po nemoci přišel, zeptal jsem se ostatních, co si mám doplnit, co se probíralo. Kamarádi byli také nemocní a ostatní mi nic neřekli. Proto jsem samozřejmě žádný referát nedělal.

Alíkova poznámka

Někdy se zdá, jakoby se svět spikl proti nám. Všechno se z našeho pohledu děje jen proto, abychom trpěli.

Naštěstí je to jen zdání. Naštěstí jen nejsme schopni objektivně, spravedlivě, posoudit skutečnost.

Zkuste se vžít do pohledu učitelky. Zkuste se vcítit a slyšet své „výmluvy“ jejíma ušima. Ušima člověka, který se vám snaží něco dát, něco vás naučit a namísto toho jen opakovaně slyší důvody proč to a to nejde.

Zkuste si představit, že byste se měli postavit před vaši třídu a zkusit ji něco naučit. Tak, aby všichni byli spokojení. Že by vám to asi nešlo? To je velmi pravděpodobné.

Zkuste víc přemýšlet o svých chybách, než o chybách svých učitelů. Své chyby můžete snadno napravit. A třeba tím změníte i ty učitele.

Další den při hodině fyziky mi učitelka řekla něco jako: „Aááá, ty máš za pět.“ Když jsem se zeptal za co, ona odpověděla něco na způsob: „No, za ten referát samozřejmě,“ a když jsem jí řekl, že o ničem nevím a že mi nikdo nic neřekl, ona o tom nechtěla ani slyšet. Když jsem po příchodu domů se zkaženou náladou udělal referát a druhý den jsem jí ho ukázal, slušně řečeno mě odpálkovala, že už je pozdě.

Jiná „milá“ příhoda s touto učitelkou byla, když jsem opět chyběl (tento půlrok to bylo horší, stalo se něco špatného, takže jsem chyběl dost). Při hodině fyziky něco říkala, já jen koukal a vůbec nevěděl, o čem to vlastně mluví. Když jsem za ní po hodině přišel, jestli by mi to někdy vysvětlila, ona mě znovu odpálkovala, že na tom není nic k chápání, a že se to mám podle knihy naučit „jako básničku“. To jako reallly?

Podle mého máme naprosto „retardované“ knihy, podle kterých se to prostě naučit nedá.

Před dvěma měsíci tátu ranila mrtvice, to na psychiku moc nepomáhá. Když se to vše skloubilo dohromady, vznikla z toho čtyřka na pololetní vízo.

Další moc hodná je učitelka na angličtinu. Angličtina mi jde, to není ten problém. Problém jsou úkoly. Totiž, učitelka je příliš přísná. Znáte to, když vám třeba pes rozkouše úkol, a učitelka vám to nevěří? No, a to s malými sourozenci, to znát určitě budete. No a tátu, jak už jsem řek, ranila mrtvice. Takže jsem z toho byl samozřejmě úplně hotovej. Ale jak mám učitelce vysvětlit, že z nervů, z tátovi mrtvice, ze špatných známek, z dvojnásobně velkého stresu, a že jsem se učil na něco jiného, a na ten její úkol zapomněl? A že jsou důležitější věci (třeba rodina, jiné předměty, co mi nejdou) než napsat pět vět o tom, co jsme dělali o víkendu? Takže když po tom všem na ten úkol zapomenu, seřve mne, že jsem lajdák, línej...

Proč nám nedá škola nějakou motivaci snažit se ten úkol udělat? Já nevím, třeba jednička = zmrzlina.

Potom je ještě jedna učitelka, co je taky, fakt, jak seslaná samotným satanem. Ta ne, že by křičela, ale taky nepatří k mým oblíbeným. Je celkem nespravedlivá. Je to učitelka češtiny a dějáku. Určitě taky, když píšete diktát, nepíšete zrovna krasopisně. Napíšete (teď plácnu) třeba „ocukrovat“ a t na konci trošičku vypadá jako d. Asi si řekne: „Hmm to vypadá jako d. Sice už nechodí do 1. třídy, ale určitě je tak blbej, že napsal ocukrovat s d. Chyba!“ Přitom ta učitelka jasně ví, co jsem tam chtěl napsat. Ale stejně to považuje za chybu.

O dějepisu se mi nedávno s touto učitelkou stalo, že nám dala pár otázek týkajících se revolucí do roku 1845. Prý když to bude špatně, tak to nevadí, ale když tam nebude nic, dostaneme za pět. A že můžeme hledat v knize. Chápete to? Klidně jsem mohl napsat nějaký polopravdy, nic by se nestalo. Ale já jsem to chtěl mít správně, ale jak je toho hodně, tak jsem si toho moc nepamatoval. A tak hledám v knize. Asi za 5 minut začne učitelka chodit okolo a koukat, kdo to už má. Já ještě ne. Takže mi dala za pět. Ale kdybych napsal nějaké hlouposti, pět by mi nedala.

Další zážitek byl opět s touto učitelkou. Psali jsme test, a byli jsme rozděleni na skupiny A a B. Každá skupina měla jiné otázky a já byl v A. Jenže v B omylem napsala otázku, na kterou nikdy neříkala odpověď, a tak ji všem z Béčka škrtla, ale nenapsala žádnou náhradní a nám žádnou neškrtla. Tím pádem jsme měli víc otázek a oběma skupinám to hodnotila stejně. A jako naschvál jsem na dvě ze čtyř našich otázek nevěděl odpověď, a na jejich tři jsme znal odpověď na všechny. Jaká nespravedlnost.

No, tak tady jsem si trochu postěžoval a vylil srdíčko o tom, jak je všechno nefér, jak je svět špatnej. Pokud se vám něco podobného stalo, můžete o tom napsat do komentářů.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (11)

Příspěvek z 18. srpna 2018 v 16:59.
lékařský v něm napsal:

Dá nám test má tři otázky. Na 2 a 3 odpověď znám ale 1. Nevím. Po testů nám řekne že 1. Je za víc bodů a já dostanu za 4. Měla to být 2-

Příspěvek z 16. března 2016 v 11:48.
radegast2 v něm napsal:

Reakce na juli2002:

Když mluvíš o nervech ta moje učitelka druhé a první třídy byla 3 roky družinářka a potom teprve učitelka, a je tam do dneška11111123232314141412121213131327272710

Příspěvek z 11. března 2016 ve 22:06.
Lord-Ash v něm napsal:

Reakce na a_u:

Možná jsem to trochu neupřesnil ano toto se mi stalo občas mně to naštve, neni to že bych se kvůli tomu sesypal ale naštve no :D ale nechtěl jsem to pojmout jako že za vše mužou učitelé ted to zpětně vidim no:D