Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Škola je džungle

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Škola
    Inspirativní, ale pořád divočina, ve který přežije ten nejsilnější nebo ten, kdo nejvíc podlejzá. Musíme tam všichni, není zbytí. Tohle byla taková malá, docela titěrná sonda do života školního, která měla říct: "Ať už se brodíte po kolena v toaleťáku roztahaným po areálu ústavu, nebo seškrabáváte hmotu z banánu a žvýkaček z boty, pamatujte, že v tom nejste sami."

    Škole, která má svoje kořeny v roce 1879, hrozilo okleštění a vyklizení budovy., © MAFRA

    Je něco před půl osmou a já se pomalu blížím k ústavu. Rozsvícená okna se mi šklebí do tváře, tam, kde se nesvítí, se ještě dospává. Zastavuji se u dveří a vytahuji klíče s čipem. Opět nefunguje, tradičně. Znamenitě. Beru za kliku, ale nejde to, někdo už to zase opravil. Už nás tu stojí víc. To nikdo nemá čip? Tak na to kašlu a jdu domů. Teatrálně se otáčím, když v tom se konečně najde člobrda, který při cestě z kantýny odhodí svačinu a milostivě otevře. Děkuji přeuctivě.

    Už to zase začíná.V šatnách jsou davy. Jakoby se těm lidem chtělo do školy. Nejvíc lidí je samozřejmě na mojí trase. Probojovávám se na své stanoviště. Skříňku otevírám opatrně, vyháním pavouky a kontroluji, zda-li se mrtvola správně rozkládá. Přihazuji k ní starou svačinu a z pod hromady čehosi smrdutého vytahuji přezůvky. Po tom, co zkontroluji, zda se v okolí nenachází někdo, s kým by bylo hodno zapřést hovor, se odebírám ke změnám.

    Odpadá nám první hodina? Bájo! Taky nám mohla odpadnout ta poslední. Přemýšlím, kam se zašít. Kantýna se jeví jako nejmenší zlo. U milé paní v bílém tričku si kupuji housku a něco ze seznamu věcí, které bych jíst neměla. Vybírám si ten nejzapadlejší kout. To abych nevypadala moc přístupně. Pozoruji lidi okolo.

    To jako vážně chodím na gymp? Neocitla jsem se shodou náhod v ústavu pro odchyt a následný odchov paviánů a jiných opů? Přežívám, bilancuji, přemítám a tak podobně. Mé myšlenky mají hloubku a swag. Hodinka volna uběhne rychle, až hanba povídat. Znechuceně se plazím do třídy. Svoje znechucení dávám jasně najevo. Pff, škola, koho to zajímá?

    Ve třídě to smrdí. Bůhví proč, asi tu proběhl obchod s plynem. Ostatně, zdražuje, tak co se divit. Je nás tu málo. Přepočítávám to na procenta. Pak se dozvídám, že výuka probíhá, i kdyby tam byl jen jeden člověk. Zahazuji kalkulačku a nořím se do hlubin svojí tašky. Pět minut po zvonění konečně nacházím ten správný sešit. Učebnici nehledám, buďto ji nemám, nebo ji nepotřebuji. Vytahuji pět propisek z nichž ani jedna pořádně nepíše a za poťouchlého cvakání je postupně střídám. V půlce hodiny mě spolusedící sráží ze židle s výtkou k tomu, jak pořád klepu nohou. Usedám a začínám klepat oběma.

    Druhá hodina končí. Probouzím se a s hrůzou zjišťuji, že následuje tělocvik. V šatně u tělocvičny to smrdí. Nečekané. Cvičí nás 5? Takové davy, na to si člověk jen tak nezvykne. 150 koleček na rozběhání? Proč ne? Koho by nebavilo běhat dokola jako křeček v kleci? Poté se odehrává nějaká hra. Jasně, protože míčové hry jsou tak zábavné! Upocená hodina končí. Zběsilým úprkem se ženu pryč, zahazujíc náčiní tak, aby trefilo do hlavy tělocvikáře a pak spadlo na místo určení.

    Neuváženě se odebírám na toaletu. Tašku odkládám pro jistotu na topení - bůhví kolik lidí si na tuhle podlahu odplivlo. Nejsem tu s nikým známým a tak nemůžeme vést holčičí řeči. Chodit sama na záchod je nuda. Procházím všechny kabinky. V první není toaleťák. V druhé sice je celá role, bohužel je nacpaná v míse. Ve třetí kabince zřejmě byl někdo, kdo by mohl aspirovat na pozici školního tchoře. V další zase někdo poseděl, ale nezahladil po sobě stopy. Pátá se zdá být čistá. I tak se tam nezdržuji dlouho - pouze po dobu nezbytnou k přečtení nápisů na dveřích. Je to slabota, nic podvratného. Umývám si ruce a zjišťuji, že vysoušeč nefunguje. Na kliku sahat nemusím, do prostor vtrhává dav terciánek a sráží mě k zemi. Jako hrdina se prosmýknu skulinou těsně před zavřením a s mokrýma rukama se vydávám na další hodinu.

    Usínám a probouzím se až na konci hodiny šesté, po které následuje obědová pauza. Usedám do volné průchozí třídy a vybaluji si sváču 2 nebo-li oběd 1. Zatímco žvýkám okolo prochází snad všichni učitelé z ústavu. Pozoruji pendlující pedagogy a sem tam mezi sousty zahuhňám pozdrav. U těch, u kterých potřebuju lepší známku, zdravím vždy zřetelně, sousto nesousto. Poté se dusím.

    Když dojím, čtu si nápisy na lavicích. Mám dost. Začíná seminář. Do sešitu si maluji květinový záhon a pozoruji proměny oblohy. Pomalu se stmívá. V 16:00 vystřelím ze třídy. V šatnách už nejsou davy. Před cestou domů si kupuju v automatu pití. Do prostoru, do kterého padají lahve, někdo narval banán. Á, k obědu bylo přece přidáno ovoce - zdravá a chutná příloha, která primánům a primitivům umožňuje dělat po škole svinčík. Pláču nad tímto světem a čistím lahev a sebe od banánu.

    Přes hradbu skříněk prohodím se polužačkou pár milých a hřejivých slov o dnešním dni, například o tom, jak prohodím oknem tu osobu, která má co do činění s banánem. Mé zoufalství a chmura pobavily ty, kteří ještě nestihli utéct.

    Poté se vydávám domů. Procházím kolem velkého balení toaletního papíru. Zvláštní, že už je načaté. Smutnou pravdu zjišťuji později. Když scházím parkem, vidím girlandy z bělostného papíru rozvěšené po zábradlí a na keřích. V duchu proklínám toho, kdo to způsobil (doufám, že to byl někdo ze základky) a napadá mě, že asi přeci jen nemohu být učitelem. Protože já bych haranta, který je něčeho takového schopen a který si neváží toho, že si má čím utřít zadek, musela zabít.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 5. ledna 2014 v 15:23.
    MrMarkii v něm napsal:

    Zábavné a vystihující

    V tomto článku jsem se právě dočetl do půlky a musím říct, že mě to dost pobavilo. Ty výrazy, jako například ''''rozkládající se mrtvola, trefit tělocvikáře do hlavy... ''''. To je fascinující. :DDD Je pravda, že to taky dost dobře vystihuje i naší školu. Já osobně nechodím do jídelny, nevím jestli tam drží paviány pro oběd, ale u nás ve škole to je naprostý blázinec. Všude jsou paviáni, někde i opice, které nedodržují pořádek atd... Tento článek se mě naprosto líbí a já jdu číst dál. 2121

    Příspěvek z 5. ledna 2014 v 1:06.
    Zetr v něm napsal:

    Bohužel je to realita

    I mě to dost pobavilo než jsem si uvědomil, že se to děje i u nás na škole. Je mi do breku při pomyšlení na toho ,,člověka".27

    Příspěvek z 4. ledna 2014 v 15:25.
    a_u v něm napsala:

    :D

    Skvěle napsaný článek! Pobavila jsem se. :D