Už od malička u mě bylo vidět, že nejsem úplně klasická holka. Neříkám, že bych neměla jedinou panenku, to určitě ne, ale třeba takové stavebnice nebo třeba puzzle mě vždycky braly víc a i autíčka jsem měla ráda.

Puzzle, © majdula2000

Když jsem začala chodit do školy, tak už na prvním stupni bylo vidět, co mi jde nejlépe – matematika. Kromě samých jedniček z vyučování jsem v ní i vyhrávala různé soutěže, na prvním stupni to byl hlavně Matematický klokan, později i třeba Pythagoriáda a tak podobně.

Diplom, © majdula2000

Když už se pomalu blížil čas, kdy jsem měla končit základku, tak nastala běžná otázka – kam na střední? Popravdě řečeno... úplně jsem nevěděla, kam bych chtěla, napadnul mě gympl, ale táta byl proti. Z toho, že mi šla matematika a celkově jsem byla spíše jako kluk, ho napadla jiná věc – strojírenství. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že on sám ho má vystudované, tak zkrátka chtěl, aby byl někdo po něm, ovšem to si asi neuvědomoval, že já nejsem kluk, ale holka.

Já ještě přemýšlela, zda místo strojařiny nejít „alespoň“ na technické lyceum (to je obor, který je takový obecnější, když to hodně zjednoduším, tak je to něco jako jednodušší gympl s technickým zaměřením), ale táta vždycky říkal, že je to nesmysl, že mám jít na tu strojařinu.

Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem opravdu měla podané přihlášky na strojárnu a nastoupila na průmku. Ovšem už od prvního ročníku jsem cítila, že to zkrátka není ono. Neříkám, že by mi vadilo těch více než 30 kluků ve třídě, to určitě ne, ale nebavilo mě prostě to, co jsme se učili.

Samé hřídele, ložiska, soustružnické nože, obrábění, soustružení, frézování... Neříkám, že by to nebylo zajímavé, to určitě ne, ale zkrátka obor pro mě to není. Mamka se mě nedlouho po začátku prváku ptala, zda nemá zkusit ve škole zařídit, abych přestoupila alespoň na to lyceum, ale to už se mi nechtělo, protože bych si musela zase zvykat na jinou třídu, částečně i jiné učitele a prostě už jsem další změnu nechtěla.

Technický výkres, © majdula2000

Zvykla jsem si tedy technické předměty spíše přežívat, učit se je tak, abych nějak prolezla, tedy na trojky a čtyřky, a víc je neřešit. Tátovi se to sice nelíbilo, chtěl by samé jedničky a nikdy nepochopil, že mě to prostě nebaví, ale alespoň mamka mě chápala.

Naštěstí jsme měli pořád i dost matematiky, která mě doteď baví, takže jsem se vždycky těšila alespoň na tu. Zbytek střední jsem se tedy držela jediné věci – nějak to doklepat, zvládnout maturitu a po ní se uvidí, co dál.

Hrací kostka z 3D tiskárny, © majdula2000

Ve čtvrťáku už nastal čas, kdy jsem si musela opravdu vybrat, co chci dál. Vzhledem k tomu, že mě matematika nepřestala bavit, jsem se rozhodla právě pro ni. Částečně je to možná i kvůli tomu, že se mi hrozně líbí, když věci dávají logické souvislosti, což v matematice najdete opravdu hodně často.

Hledala jsem nějaké vysoké školy a nejvíce mě zaujala MFF (Matematicko-fyzikální fakulta). Mamka vůbec nebyla proti, naopak říkala, ať si jdu studovat to, co mě bude bavit, ale že mám hlavně studovat, když to jde a mám na to hlavu. V dnešní době to totiž vysokou školu opravdu chce, pokud to jen trošku jde, protože maturitu má vážně kdekdo. Tátovi se to ze začátku sice moc nezamlouvalo, ale nakonec jsem mu to trochu vysvětlila a od té doby ani nic nenamítá.

Když jsem odmaturovala, byla to pro mě hrozná úleva – ten pocit, že se teď pár měsíců nemusím učit, je opravdu úžasný. A ta myšlenka, že všechny strojařské blbosti můžu úplně zapomenout, protože už je vůbec nebudu potřebovat, je ještě lepší.

Vrtačka a pásek na ohýbání, © majdula2000

Určitě bych tím chtěla všem říct, abyste si šli za tím, co chcete sami. Ano, po základce to nemusí vždycky jít, protože přeci jen to vám je 14 nebo 15, takže může být trochu problém, když se to rodičům nelíbí, ale po maturitě, kdy je vám 18 nebo 19, tedy plnoletost, už se určitě názor prosadit dá. Protože v té době už člověk opravdu není malé dítě, aby musel rodiče na slovíčko poslouchat. A rodiče si také musí uvědomit, že vy to budete studovat a vy se tím budete jednou živit, nikoliv oni. Jen je potřeba dávat pozor na to, abyste se s rodiči nějak nerozhádali, protože i na vysoké škole je budete potřebovat, hlavně kvůli financím.

Tady se můžete podívat na video ze simulace obrábění v Sinumeriku (CNC program):