Alíkovina

Školní výlet: otrava nebo zábava?

vydáno  •  Škola a poznání
Už odmala jsem se školních výletů a zájezdů stranil a bál. Teď na ně ale rád vzpomínám.

Když jsem chodil na základní školu, nikdy jsem nechtěl jezdit na výlety. Měl jsem z nich dokonce strach. Nevím proč.

Výlet v 6. třídě jsem si vůbec neužil, ba co hůř, ze stresu mi bylo hrozně špatně a celý týden jsem proležel. V 7. třídě jsem upozornil už dopředu, že na lyžák prostě nejedu. Udělal jsem dobře, protože jsme s pár kluky, co taky nejeli, šli do družiny a hráli si s prvňáky a potom i sami. Kamarád postavil pyramidu z plyšových kostek a vzápětí z ní spadl a všude byl nepořádek. V 8. třídě se ale jelo na mediální kurz do Tater. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu. A nelitoval jsem. V Martinu se nám pokazil autobus a museli jsme čekat tři hodiny, než dojede náhradní. Sranda ale byla pozorovat řidiče, jak si v bílé košili lehá na silnici a cosi tam rukama utahuje. Po ubytování ve dvoupatrovém pokoji jsme šli na večeři. Vařili dobře, většinou slovenská jídla. Chodili jsme na různé výlety a do lanového parku.

Jeden večer jsme sledovali opraváře, jak opravují výtah. Spolužák totiž vlezl do výtahu, ale hned po rozjezdu zmáčknul stopku a vystoupil, výtah se už nerozjel. Opraváři tam byli celkem čtyřikrát a při čtvrté opravě už po sobě křičeli a byli nervózní a nám byli samozřejmě hrozně k smíchu. Po odjezdu jsem hned odjížděl na týden a půl do Berlína, jakožto výherce soutěže.

Vyjeli jsme v sobotu ráno a dorazili okolo 21. hodiny. Vyzvedla si nás opatrovnická rodina. Byli tam výherci ze všech škol. V rodině bylo skvělé jídlo i ubytování, zvláště když přímo před domem stála tramvajová zastávka. Rodina nám vždy ráno nachystala balíček se svačinou a sladkostmi a vyrazili jsme k obchodu čekat na autobus, který po cestě nabíral děti z ostatních rodin. Čekání jsme si krátili tak, že přesto že jsme byli v Německu, vozíky u obchodu braly české desetikoruny. Tak jsme odepli vozík a vozili se v něm po parkovišti. Pak přijel autobus a my jsme objevovali krásy Berlína. Moc se mi tam líbilo.

Na závěr deváté třídy jsme znovu navštívili Slovensko a Jánošíkovy vodopády. Bylo to celkem hezké završení mého ne moc šťastného dětství.  

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (2)

Příspěvek z 10. dubna 2014 v 19:51.
Luky96 v něm napsal:

Děkuji moc :) ale Slovensko není jediné místo, které je krásné, tys možná byla na lepším místě :)

Příspěvek z 2. dubna 2014 ve 20:37.
a_u v něm napsala:

Moc hezké

Moc hezký článek, jinak já školní výlety miluji, protože mám skvělé kamarády ;)
Jinak Ti hrozně závidím to Slovensko... :)