Byl listopad, seděli jsme v lavicích na obyčejné hodině angličtiny, když najednou nám učitelka rozdala papíry o zájezdu do Anglie. Jelikož byl a pořád je výlet do Anglie můj největší sen, tak jsem hned věděla, že musím být jedna z těch, co tam pojedou. Uběhlo pár měsíců a my jsme ve škole měli schůzku, bylo to dva týdny před odjezdem, takže nám říkali, kdo s kým bude v rodinách atd.

Nastal den odjezdu, přišli jsme ke škole a dali kufry do spodní části autobusu. Sedla jsem si na nějaké náhodné místo vepředu, a i když jsem chtěla místo u okna, nestihla jsem ho, za což jsem teď ráda. Po cestě jsem nedělala nic jiného než jedla, poslouchala hudbu, četla si a dívala se na mapu. Okolo desáté hodiny večer jsem usnula, ale o půlnoci jsem se zase probudila, protože se přes celý autobus ozvalo „jé, benzinka“, tak jsem vstala, zašla si na záchod a koupila pití. Poté už jsem spát nešla a ve čtyři hodiny ráno jsme zastavovali na parkovišti u trajektu, kde byly záchody a automaty.

Jakmile jsme měli nakoupeno, vrátili jsme se do autobusu a vyjeli směr trajekt. Najeli jsme na trajekt, vystoupili a poté měli rozchod uvnitř trajektu.

Trajekt

Mezitím, co jsme přeplouvali přes kanál La Manche, jsem si psala s rodinou, dospávala noc a dívala se na úžasný východ slunce.

Někde u konce cesty jsme viděli obří ledovec, tedy, holky křičely, že je před námi ledovec a že do něj narazíme, ale zcela očividně to byla Anglie. Bylo to pro mě úžasné, můj sen se stal skutečností a já stála na půdě Anglie. No dobře, stále jsem byla v autobuse, ale s ním jsme vyjeli z trajektu a jeli jsme šest hodin směr Chester, po cestě jsem spala.

Vzbudila jsem se ve městě Birmingham, kde jsem si opět vzala sluchátka a pouštěla si písničky. Jakmile jsme dojeli do Chesteru, vystoupili jsme, zašli na záchod a vyrazili po nějakých hradbách, kde jsme se zastavili u druhých nejfocenějších hodin ve Velké Británii, u kterých jsme viděli nějaké vojáky. Sešli jsme dolů, nějaká římská vojačka nám řekla něco o válkách v Anglii a měli jsme rozchod. Večer jsme čekali na našem místě setkání, kde si nás vyzvedly hostitelské rodiny.

V rodině to bylo v pohodě, byli jsme rozděleni do dvou pokojů (v rodině jsme byli čtyři), podívali jsme se po domě a měli jsme večeři. Ráno jsme si sbalili batoh a měli jsme sraz v osm u autobusu. Stejně jako každý den, co jsme tam byli, jsme přijeli pozdě. Autobusem jsme jeli do školy, kde jsme následující tři dny měli výuku. Byli tam naprosto skvělí učitelé, kteří mě naučili mnohem více než celá základka.

Další den jsme byli v Liverpoolu, podívali jsme se na stadion, nakoupili suvenýry a vydali se do Albertových doků. To je historický komplex přístavních budov a skladů u nábřeží, dnes plný muzeí, obchodů a kaváren.

Lfc

Tam jsem si nabrala bonbony a jeli jsme zpátky na místo srazu, kde si nás vyzvedly rodiny.

Ráno byla opět škola, měli jsme dělat optické iluze ve skupině, které se moc nepovedly.

Krteček a pokus o fotku

Odpoledne jsme se jeli podívat na Llandudno (čti Chlandudno). Tam jsme vyjeli tramvají na nějaký kopec, kde byly všude ovce. Sjeli jsme dolů, podívali se na hrad Conwy a na nejmenší dům v Británii, u kterého se vyfotil i největší kluk z naší školy.

Nejmenší dům

Conwy

Další den jsme měli, bohužel, poslední výuku na univerzitě v Chesteru. Dostali jsme certifikát a byli jsme se projet nějakou lodí. Poté jsme se vrátili zpět do rodin a popovídali si. Na večeři jsme měli pizzu. Další den, bohužel poslední, jsme se byli podívat v Londýně.

Viděli jsme Big Ben, Tower Bridge, Buckinghamský palác a další. Nakoupili jsme si svačinu na cestu a vyjeli směr trajekt. Prošli jsme pasovou kontrolou, najeli na trajekt a jeli jsme do Francie. Z Francie jsme jeli směr Česká republika. V Česku jsme byli na poslední benzince, z níž jsme jeli přímo k naší škole. Přijeli jsme, vzali si kufry a šli jsme domů.