Když nám Alík v poradně doporučuje „prober to s mámou“, kroutíme očima a říkáme si, že se asi zbláznil. To si jako vážně někdo myslí, že půjdu za svou mamkou a začnu si s ní vypravovat o menstruaci? Nebo se vřítím k tátovi do pracovny a budu probírat velikost svého přirození? Tak to ani náhodou. To je prostě trapárna. Takové věci se s rodiči zkrátka neřeší.

Ale, ale, co je to za protesty? Já si naopak myslím, že takové záležitosti bychom měli řešit právě s těmi, kteří nás nejvíce milují. Jenže na to občas zapomínáme. Říká se, že první láska každého člověka je láska k jeho mamince. Většinou to je ona, které nás učí chodit, mluvit, jíst a zvládat první překážky. Tatínek, druhá polovina první lásky, nad námi drží ochranou ruku a s jeho pomocí zvládáme ty krušnější věci, jako je plavání, stanování, rozdělání ohně, nebo překonání strachu z výšek.

Šklebte se jak chcete, i já to těžko chápala, ale bez rodičů bychom prostě neušli tak dlouho cestu. No schválně, kdo vám pomáhal psát úkoly? Kdo vás učil vyslovovat písmeno R? Kdo vám vypráví pohádky, lepí náplast na bolístku, vaří bylinkový čaj, nosí prášky... Není to náhodou ten samý člověk, který vám určuje pravidla večerky, rázně vysvětluje hranice slušného chování, vynadá za provedené hlouposti a křičí v případě nebezpečí?

Ze světa mizí černobílé televizory, stará auta a oprýskané hračky. Jenomže se nám ztrácí i tolik důležité rodinné výlety, silná objetí a velmi podstatná věta „mám tě rád“. Hraní karet u velikého stolu měníme za počítačovou klávesnici. Procházku se svačinou v ubrousku otočíme v jízdu do marketu. Chci věřit tomu, že existují ještě „šílenci“, kteří si umí číst s rodiči před spaním, povídat o svých láskách a navzájem si říci potřebné maličkosti.

Pokud nepatříte do této skupiny, zkusíme to dnešním dnem změnit. Pod výkřikem hesla „když se chce, všechno jde“, začneme teď a hned:

• dohodněte s rodiči večer, kdy budete všichni doma
• uvařte čaj, nebo třeba kakao
• naplánujte si pravidelný rodinný den (např. každou druhou sobotu v měsíci)
• pak už záleží jen na společné dohodě, zda půjdete do lesa, do kina, nebo zůstanete doma v posteli a budete koukat na staré fotky

Hlavně nic nehrotit, když rodiče nebudou zpočátku příliš nadšeni. Berte to asi takto – každý dům potřebuje pevné základy, rovné zdi a dobrou střechu. A s láskou v rodině je to stejné. Pokud napnete síly, vydržíte pocit beznaděje a budete důvěřovat – dům nespadne. Máma při těch společných dnech pozná, že je na vás spoleh a pustí vás třeba s kamarády do kina. Táta zjistí, že už nejsi malý kluk a začne mužská debata. Všichni se k sobě přiblížíte. Život není romantický film, takže nemusí všechno vyjít podle plánu, ale začnete tak budovat důvěru a to je mezi dětmi a rodiči východisko z případné krize.

Abych nezapomněla, tohle je univerzální rada. Platí to tedy i na případnou tetu, strejdu, babičku, či dědu. Prostě rodinu, ve které už nemusí být starý televizní přijímač, rozdrbaní plyšáci a autíčka bez koleček. Ale musíte si udržet tu klíčovou větu pro život - „mám tě rád“...

Klidně si pročti i poradnu Alík radí dětem, téma rodiče