Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Šlahoun šípkové růže - 11. kapitola

    vydáno  •  Kultura · Knihy · Rafaelova škola - prima
    Jako okvětní plátky šípkové růže se barví líčka zamilované dívky. Marinu jako obvykle před svítáním probudilo brnění v přeleželém křídle a paži. Posadila se a čekala, až se jí do zgumovatělých končetin vrátí krev. Znovu ulehla, ale hlavou se jí začaly honit starosti, které spánek nadobro vyplašily.

    © Radkaa

    Nakonec vstala, převlékla se do kraťasů a zeleného trička (už sama dokáže protáhnout křídla otvory v tričku) a poklekla před zásuvkami psacího stolku.
    V tom nejspodnějším šuplíku za hromádkou sešitů uchovává své nejcennější poklady.

    První vylovila krabičku s filigránovou nožičkou po mamince. Hladila ji a váhala, zda si ji vzít na sebe.
    "Ne, radši ne," rozhodla se nakonec a vyndala další poklad: poslední číslo Rafael Expressu. Časopis se sám rozevřel na stránce, kterou si prohlíží velmi často, a Marina zrůžověla nad fotografií Martina Špačka.
    Jaký asi je? Bylo by krásné se s ním potkat... Vzdychala a fotografii by si prohlížela až do snídaně, když tu si vzpomněla, že čeká mail od babičky.
    Popadla další ze svých pokladů – deník. Do šuplíku vrátila krabičku s nožičkou a časopis, vše zakryla sešity a vyskočila.
    "Au," vrazila křídlem do desky stolu, mnula si špici horního křídla a s deníkem, do kterého si už zapsala, co do této chvíle vypátrala o jednorožcích a o mamince, se potichu kradla chodbou k počítačům.

    Mail z domova byl odeslán pozdě v noci, Marina na něj klikla a tentokrát psal tatínek.

    Milá marinko,

    píšu Ti takhle pozdě v noci já, protože babička stále dohlíží na mražení růžových plátků, a přitom ti potřebuje sdělit, co zjistila na návštěvě u babky kořenářky Hajánkové v sousední vesnici.

    Ta houba špička obecná latinsky Marasmius oreades roste na loukách v kruzích a zůstávají po ní holé kruhy země nebo místa zarostlá hráškově zelenou trávou. Špička roste vždy tam, kde se vyskytují víly.
    Když se objeví osamocená špička doma v květináči u pokojové rostliny, znamená to, že květinu opatruje víla. To je dobré.
    Když se ale objeví špičky v kruhu, neměl by do toho kruhu člověk vstupovat. Okamžitě je totiž pro ostatní neviditelný a víly ho nutí tancovat, dokud nezemře vysílením. Bez pomoci druhých z kruhu nemůže uniknout.

    V kruhu špiček jinak plyne čas a některé kruhy jsou i tisíce let staré.
    Kořenářka babičku varovala, aby za žádných okolností do takového kruhu nevstupovala. Babička se jí ptala, jestli něco ví o zarostlé louce vedle chloumku, a kořenářka potvrdila, co víme my. Že jak se na louce objevily kruhy, lidé ji přestali kosit, louka zarostla a nikdo kolem ní už víc jak deset let nechodí.

    Já jedu pracovně na týden do Krkonoš kvůli kontrole lesa. Mimochodem, ptal jsem se svého šéfa, jaké to bylo v Rafaelově škole, a on vzpomínal, že měl v primě moc milou a krásnou třídní učitelku.
    Marino, poslouchej tam všechny a zase nám napiš nebo zavolej, jak se ti hojí křídla.

    Taťka

    Marina jen kroutila hlavou a všechno si opsala do vyšetřovacího deníku.

    Vyučování začalo příchodem profesora Valeriána.
    "Slunce už vysušilo rosu," říkal pomalu a čistil si brýle, "tak se zase vydáme na sběr vzorků do vašich osobních herbářů. Studente Buližníku, rozdejte desky."
    "Mám radši zvířata," bručel si zase Buližník pod vousy, přesto s obrovským zápalem rázoval na louku. Byl rád, že nemusí sedět v lavici.

    Slunce hřálo v těchto posledních červnových dnech, na modrém nebi nebylo ani mráčku.
    "Víly se potí na sluníčku stejně jako lidi," zoufala Médea. "Určitě se mi rozmazaly oční linky."
    "Ukaž," pohlédla jí Marina do tváře. "Nejen linky ale ještě řasenka se ti drolí."
    "A nikde zrcátko," rozhlížela se Médea a šmudlala si kolem očí aspoň nasliněným papírovým kapesníkem.

    Chrpa

    Jak jim profesor Valerián v etice sběru rostlin poradil, Marina poklekla před chrpou a šeptala jí: "Jsi krásná, chrpo, krásně modrá, prosím, potřebovala bych kousek tebe do herbáře."
    Hladila přitom něžně modré kalíšky květů. Náhle pocítila záchvěv květiny a chrpa vyklonila jednu lodyhu s květem.
    "Díky," špitla Marina a opatrně lodyhu odstřihla.
    Když ji vložila do desek mezi savý papír, narovnala se a pátrala kolem po dalších bylinách.
    Vtom se ozval tak divý zvuk, až sebou trhla.

    "Dobrý den, Marino," smál se Puk jejímu úleku, který způsobil zvuk ze syrinx.
    "Kde máte rohy?" podivila se.
    "Jedu do Prahy na výlet pro noty, tak jsem se musel metamorfovat úplně, abych lidi v metru nepolekal. Jen jeden den v roce můžu chodit ve své pravé podobě."
    "Na Mikuláše?" napadlo Marinu.
    Puk přikývl.
    Marina se usmívala očima veselé čokolády. Pukovi to v džínách a tričku tak slušelo. A Puk jí nabídl: "Až se naučíte metamorfovat do lidské podoby, tak vás vezmu s sebou. Často mě totiž posílají vyřizovat věci do Prahy a do Berouna a taky na Křivoklát a... a..."
    "Puku, nevíte, jestli tady v okolí školy nerostou špičky?" skočila Marina Pukovi do řeči, když viděla, že se nemůže "vyžvejknout".
    Puk ihned ukázal přes háj: "Tam za..."
    "Slečno, Marino," ozval se nečekaně profesor Valerián, který v obleku jako černá moucha s bílou náprsenkou vyšel mezi břízami.
    "Já musím..." pípla Marina a upalovala i s deskami do míst, kde by snad měla být Médea.

    Špička obecná

    "Kdepak jsou pánové Buližník a Sejkora?" zeptal se profesor, když se s deskami sešli všichni v bylinářské dílně.
    "Já je viděla, jak běželi sem k topolům," hlásila se Tereza.
    "Tak to přijdou každou chvilku, služba zatím rozdá botanické klíče a naučíme se s nimi pracovat."
    Médea s Marinou měly službu a botanické klíče rozdaly, přitom Kryštof potichounku hučel: "Copak jsem blbej, na co klíč? Chrpu poznám. Je modrá."
    "Správně studente, chrpa je modrá," pravil profesor a Kryštof se rozhlédl po ostatních: Vidíte?
    Profesor pokračoval: "Květina, kterou jste nasbíral, je modrá. Jenže to není chrpa ale čekanka. Cichorium intybus. Víte, čím je čekanka proslavená?"
    Kryštofovi zamrzl samolibý úsměv na tváři.
    Přihlásila se Marina: "Moje babička si vaří kávu z čekanky."
    "Chacha," rozesmál se Kryštof.
    "Správně, slečno Marino," popostrčil si profesor brýle. "Kořen čekanky čili cikorky je součástí melty, zdravé náhražky kávy. Píšu vám jedničku za aktivitu."
    Marina si šťastně poposedla: tak to bude babička koukat, k čemu mi její cikorka pomohla.

    Čekanka obecná

    Vtom se rozletěly dveře...
    "Á, pánové, to jsem rád, že jste se u nás stavili," vítal Vildu a Buližníka profesor.
    "Víte, prosím," pokrčil Vilda pod brýlemi nos, "my jsme sbírali vzorky a nějak jsme se zabrali do práce a poodešli jsme od našich desek a pak jsme je nemohli najít. Proto jdeme tak pozdě."
    "A našli jste ty desky?" zeptal se profesor.
    "Prosím, nenašli."
    Třída vybuchla smíchy, zatímco kluci rozpačitě přešlapovali na prahu.
    "Jděte hledat," rozhodl profesor, "po obědě si sem pak přijdete vzorky určit a připravit k lisování."

    Když šli z jídelny, Marina vyprávěla Médee o setkání s Pukem: "Představ si, že neměl ani rohy..." hlas jí selhal, neboť na konci chodby...

    Na konci chodby stál černovlasý kluk a povídal si s profesorkou Aine. Marině se srdce splašilo a hlasivky jí vypověděly službu. To je přece...
    "Tady ji máme," ukázala na ni profesorka. A Marina hleděla na vysněného Martina Špačka. A on na ni.
    "Přišel jsem s tebou udělat rozhovor do červencového čísla Rafael Expressu," říkal a Marina na něj třeštila čokoládová kukadla.
    "Jděte do učebny, tam vás nebude nikdo rušit," poradila jim profesorka.

    Marina vedle Martina klopýtala jako opilá. Mlčela a stále si říkala: měla bych něco říct… Ale co?
    Martin si připravil diktafon a notes s otázkami.
    "Budeš hlavní osobností červencového vydání. Nejdřív mi pověz něco o své rodině a tak."
    Marina mluvila potichu téměř šeptem, takhle o samotě se styděla na Martina pohlédnout, uhýbala očima. Přemýšlela, že on je právě čerstvě metamorfovaný ve vodní bytost. Ale zřejmě se rychle naučil metamorfovat zpátky v člověka. Hleděla mu na nohy v kraťasech, jestli na nich nemá šupiny, a cítila, jak jí žhnou tváře.
    Určitě vypadám, jako kdybych měla horečku. On to na mně musí vidět, zoufala si.
    Martin se jí dál ptal na podrobnosti o zmizelé mamince, na metamorfózu, na to, jak se jí v Rafaelově škole líbí. Nakonec řekl: "Ještě si tě musím vyfotit, nejlepší bude asi někde venku..."
    Vtom se rozlétly dveře. "Tak počkat, já jsem Marinina manažerka," halekala Médea, která s ostatními malými vílami poslouchala celý rozhovor za dveřmi. "Fotit se Marina bude, až ji nalíčíme a vytvoříme jí tu... image."
    Kamarádky okamžitě odvlekly Marinu do komnaty a Médea se přihnala s kufříkem líčidel.

    Jak se správně líčit: nanášení tvářenky

    "Vypadám jako paleta," zoufala Marina před zrcadlem, když ji Médea nalíčila.
    "Ještě poslední doteky růže a jsi sexy," jásala Médea a ometala jí tvář štětcem.
    Martin zatím našel vhodné místo k focení – kvetoucí keř a Marinu postavil tak, že měla kolem hlavy růžová poupata.
    "Úsměv," říkal jí, jenže Marina se tvářila jako kyselá okurka. Nebylo jí dobře. Kolem žaludku ji lechtalo, jako kdyby jí tam létali motýli, kolena se jí podlamovala.
    Konečně vyloudila křečovitý úsměv a Martin byl spokojený.
    "Stáhnu fotky do počítače a pošlu ti je do hodiny na mail. Vybereš sama, kterou máme dát na obálku časopisu. Ještě mi nadiktuj svůj mail," řekl jí.


    V hluboké noci svítí okna sborovny a ředitelka paní Flóra mluví k profesorům: "Svolala jsem tuto naléhavou bleskovou poradu, jelikož jsem před dvěma hodinami viděla náhled obálky dalšího čísla Rafael Expressu.
    Martin Špaček a celá redakce jsou nadšeni krásnou fotografií Mariny, jenže se chystají popsat její příběh a vyzvat všechny studenty k pátrání po její matce. Nemohla jsem jim to zakázat, dokonce jsem raději ani nic nenamítla, abych nevzbudila sebemenší podezření. Martin článek tak skvěle napsal, že jakmile číslo vyjde, vrhne se do pátrání celá škola. Musíme zahladit sebemenší stopy. Kolegové z kabinetů psychologie, literatury a historie projdou ve svých oborech místa, která by mohla naše studenty dovést na stopu. Prostě je letos z učiva vynecháte. Astrologové právě teď znovu čtou, co Marině předpověděly hvězdy, a vy, pane Ignácio, uschovejte všechny knihy, které se Mariny týkají... Co uděláme s Pukem?" obrátila se na profesorku Aine. "On jako asistent nic netuší, ale je velmi chytrý, vzdělaný a je všude. A má Marinu moc rád. On je schopný všechno odhalit, aniž by chtěl."
    Aine pokyvovala nad Flóřinými slovy hlavou: "Domluvím se s jeho otcem, musíme ho někam vyslat..."

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (3)

    Příspěvek z 9. března 2010 v 6:47.
    sarakaleta v něm napsal:

    http://rafaelovaskola.blog.cz/1003/19-septava-levandule

    tady už máte devatenáctý díl
    http://rafaelovaskola.blog.cz/1003/19-septava-levandule

    Příspěvek z 8. března 2010 ve 14:32.
    cocolate v něm napsala:

    Je to úžo

    odzačátku co se tady začala psát knížka rafaelova škola jsem unešená, je to dobře promyšlené a formulované, moc se mi to líbí, je to úžasné...26

    Příspěvek z 5. března 2010 v 16:08.
    Miaow v něm napsala:

    Nádherné

    Zase nádherný díl. Obzvlášť se mi líbilo, jak Marina mluví s chrpou a ty houbové kruhy.