Velký indiánský sluneční květ
Vysoká rostlina se zářivě žlutým květem se celým jménem jmenuje slunečnice roční. Latinské jméno Helianthus annuus se skládá z řeckých slov helois, anthos (slunce, květ) a annus (rok). V některých zemích je nejdůležitější olejninou. O zušlechtění plané odrůdy se zasloužili severoameričtí Indiáni ještě dávno před příchodem Evropanů do Ameriky. Proto se o slunečnici v minulosti také psalo jako o velkém indiánském slunečním květu. Někteří archeologové se domnívají, že slunečnice zdomácněla dříve než obilí.
Zajímavé dobové svědectví přinesl v proslulém Herbáři neboli Bylináři Petr Ondřej Mathioli: „Před několika lety přinesli k nám tuto bylinu z Ameriky a z Peru, kde roste divoce. A již je téměř všude u nás v zahradách i za okny obyčejná, takže skoro nepotřebuje žádného zvláštního popisu… Na vrcholku má květ podobný zlatému květu, veliký jako drahně široký baret, nebo veliký talíř, který přináší množství bílého nebo černého semene… Kvete v létě a dosti pozdě. Léta Páně 1584 měli jsme zde květ, který přinesl 2362 zrn drobného zralého semene...“
Do Evropy slunečnici přivezli Španělé v 16. století jako ozdobnou rostlinu. Semena zaseli v madridské botanické zahradě, a potom v mnoha dalších šlechtitelských zahradách. V roce 1576 dostala od vlámského botanika Lobelia svůj dnešní název. Během jednoho století se rozšířila po celé Evropě jako okrasná rostlina. Teprve od 18. století se ze slunečnicových semen začal lisovat olej a zralá semena se stala vyhledávanou pochoutkou (zvláště v Rusku). Slunečnici se dobře daří všude tam, kde se rodí vinná réva a kukuřice. Proto ji u nás nejčastěji najdete na jižní Moravě.
Tak k čemu tam ta slunečnice je?
Otázku jsme si vypůjčili ze známé písničky Jaroslava Hutky Slunečnice (celý text najdete na stránkách www.hutka.cz):
- semeno – je hlavním produktem (obsahuje kolem 45% rostlinného oleje). Slunečnicová semena jsou v našem jídelníčku jako pochutina, přidáváme je do chleba, pečiva, salátů, ale můžeme je jíst samotné, nebo nasladko - obalené v jogurtu. Slunečnicový olej používáme nejvíce za studena do salátů. V zimě jsou slunečnice vítanou pochoutkou nejen pro sýkorky, semena se přidávají do směsí hlodavcům, ale i ptákům. Slunečnicový olej se osvědčil nejen v kuchyni, ale také v malířství - olejomalbě. Používá se jako součást do temperových barev.
- okvětní plátky se využívají v čajových směsích
- v zemědělství je slunečnice využívána jako pícnina pro krmení dobytka a olejnina.
V současnosti je největší tradiční producent slunečnice je Rusko (dříve Sovětský svaz). Významný podíl na pěstování slunečnic má Argentina, státy Evropské unie, Čína, Indie, Turecko a jižní Afrika. Slunečnice roční je druhou nejvýznamnější olejninou České republiky (po ozimé řepce). Slunečnice má důležité postavení i ve světovém měřítku: je čtvrtou nejvýznamnější olejninou.
Věřte – nevěřte
- Otáčí se za sluncem… ve známé písničce z filmu Hotel Modrá hvězda se zpívá: „Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou…“ Když budete pozorně sledovat slunečnicové pole, zjistíte, že některé květy tohle pravidlo nedodržují. Zatímco mladá rostlina je heliotropní (tedy její květ míří vzhůru a otáčí se za sluncem), později květ tuto vlastnost ztrácí, neboť díky zrajícím semenům ztěžkne a pod tíhou se kloní k zemi.
- Slunečnice pod vodou? Slunečnici nenajdeme jen v rostlinné říši, ale i v živočišné. Jmenuje se slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus) a je to sladkovodní ryba z řádu ostnoploutví (Perciformes), čeleďi okounkovití (Centrarchidae).
- Slunečnice a matematika: existuje matematický model pro obrazec, který vytváří závity uvnitř květu slunečnice. Typická slunečnice má 34 závitů v jednom směru a 55 ve druhém. Hodně veliké květy mohou mít 89 a 144 závitů.
- Slunečnice – rekordmanky představila Guinnessova kniha rekordů z roku 2004: Nejvíce květů měla slunečnice vypěstovaná v Michiganu - rekordních 837 květů na jedné rostlině! Rekordní květ o průměru 82 centimetrů měla slunečnice vypěstovaná v Britské Columbii.
- Malíř slunečnic – za nejslavnější a nejznámější slunečnice lze označit ty, které vyrostly v létě 1888 ve francouzském Arles. Nevadnoucí slávu jim zajistil francouzský malíř holandského původu Vincent van Gogh (1853 – 1890). Původně je maloval jako výzdobu svého žlutého domu. Při práci jej na obraze nazvaném Malíř slunečnic zvěčnil jeho tehdejší přítel Paul Gauguin (1839 – 1906).
Vše, co byste chtěli vědět o slunečnicích a netušíte, kde se na to zeptat (anglicky): www.sunflowernsa.com
Na těchto stránkách najdete také omalovánky, které vám život slunečnic přiblíží omalovánky - coloring book. Ti z vás, kteří už zvládli základy angličtiny jistě jednoduché výrazy dovedou přeložit a možná připraví zajímavou zábavu pro své mladší sourozence nebo kamarády.
Na stránkách www.bbc.co.uk si můžete prohlédnout i další obrazy, na kterých jsou slunečnice. Nejstarší z nich byl namalován v roce 1663.
