Nekouřím, nepiju (jen občas a v opravdu malinkatých dávkách) a ani nefetuju, jen mluvím trochu sprostě, k tomu se přiznám. To mě ale stejně za nějakou dobu přejde. Jsem vážně andílek, ale to mi u mých vrstevníků neprojde.

Většina lidí co znám se celý pracovní týden těší na to, až se bude moct o víkendu opít na cáry, že si ani nebudou pamatovat, jak se jmenují. Já se celý týden těším na to, až si odpočinu od školy a vyspím se do sytosti. V pondělí pak ve škole poslouchám, kdo se jak opil, kdo kde upadl, koho odvezli na záchytku nebo kde se pozvracel a z toho je na zvracení mně! Copak by bylo špatně strávit víkend chozením na procházky nebo koukat na filmy? Ne, zřejmě ne.

Jednou o pauze před odpoledním vyučováním jsem šla s bývalou kamarádkou a jedním děvčetem kousek pryč od školy, kde si ovšem to děvče muselo zapálit. Jako slušně vychovaná mi taky nabídla cigaretu, kterou jsem s odporem ve tváři odmítla, kamarádka ovšem ne. Hned si frajersky vzala, ačkoliv má astma. Koukala jsem na ni docela vyjeveně, protože mi ještě před týdnem říkala, že ona kouřit nikdy nesmí.

Po dvou minutách, kde se vzali, tu se vzali, přišli naši další spolužáci, většina s cigaretou v koutku. Když viděli, že já nejsem zahalena v dýmu, posměšně se ptali proč. Odpověděla jsem, že jednak proto, že se mi to hnusí a stačí mi, že kouří můj táta, a jednak proto, že by mi maminka urazil ruce a hlavu (za tohle milé doporučení mamince velmi děkuji :) ).

Jo, jsem jiná než většina mých vrstevníků. Nikdy nebudu chodit pít a kouřit "na štěrk", jak říkají spolužáci svému "in" a "cool" dětskému hřišti, nikdy nepůjdu na hromadný sraz v čajovně u vodní dýmky, nikdy nepůjdu na pořádnou party s alkoholem a drogami. Nepůjdu, protože chci, aby moje tělo vydrželo vcelku alespoň do padesáti. A teď přijde pointa. Ten, kdo dneska nekouří a nepije, je "out". Slušnost tedy padla, dnes je "in" chovat se jako dobytek. Prosím ale mladší děti než jsem já, ale i ty starší - nechovejte se tak, prosím, nemáte zapotřebí si takhle dobrovolně kopat hrob. Buďte radši "out".