Alíkovina

Smrt není zlá

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Ten příběh je vymyšlený. Přechod z života do smrti. Ráj není jen boží království. Ráj jsme my. Ráj je to nejopravdovější a nejhezčí.

Na zámku v Loučni na Nymbursku zahájili advent rozsvícením největšího adventního věnce, který je položen okolo zámecké fontány. Adventní svíce zapálili čtyři andělé, kterým světlo donesla bílá paní (1. prosince 2013) ., © MAFRA

Pohnula jsem se. Javauujs! Ruku mám úplně oteklou. Stačí jen tak málo. Pokouším se zvednout. Nejde to. Jsem upevněná na lůžku v bílé místnosti. 

Ano, už si vzpomínám. Byla jsem přece v autě. Pak něco bouchlo, a byla jsem tam. No, tam. Bylo to hrozné. Byla mi zima. Ale netřásla jsem se, to ne. Ale byl to takový divný chlad. Prostupoval mi celým tělem. Nejdivnější bylo, že všude byla tma, neviděla jsem si ani na špičku nosu. A když už mluvíme o nosu, připadala jsem si strašně těžká. Jako by každičká část mého těla vážila nejméně tunu, a táhla mě dolů, převažovala. Hrozné bylo, že jsem nevěděla kde jsem. A byla jsem tam sama. Kolem mě nic nebylo. Ať jsem šmátrala rukama, jak jsem chtěla, nic jsem nenahmatala. Ztěžka jsem zvedla nohu a udělala krok dopředu. Rychle jsem však přepadla zase zpátky. Tam byl okraj! Neptejte se mě okraj čeho, já nevím, asi země. Každopádně mě najednou něco začalo k tomu okraji táhnout. Prvně za břicho, pak za hlavu, za ruce a za nohy. Jako bych k sobě měla přivázané provázky. Blížila jsem se, a už jsem škobrtla.

A byla jsem tady, v nemocnici. Možná, že jsme se vybourali. Kdo ví. Hlavně že už je to v pořádku. I když ne tak docela. Zalapala jsem po dechu. Vůbec jsem ho nemohla popadnout. Kašlala jsem a už jsem se pomalu dusila. Přiběhl ke mně nějaký lékař, něco volal a přitiskl mi k ústům trubičku. Já už jsem ale nemohla. Propadla jsem se. No víte, jak jsem přece škobrtla. Vítr mě řezal do tváří. Všechno mě bolelo. A já padala jak do černé díry. A v tom, v tom se to stalo. Znělo mi to celou hlavou. Tomu zpěvu jsem nerozuměla, ale bylo to něco moc a moc krásného. Všude se rozlilo světlo. 

Odkud to je? Zaklonila jsem hlavu, rychle jsem jí ale trhla zpět. Na takovou krásu moje oči nebyly stavěné. Pak už jsem z té osoby nemohla spustit oči. Byla tak dobrá, a tak krásná. Nevím to jistě, ale, ale myslím, že to byl anděl. A pak mě zachránil. Prostě mě vzal. Páni, to byl tak úžasný pocit. Všechna tíha ze mě rázem spadla. Cítila jsem se lehká. Víc to neumím popsat. Nejde to. A dál začalo to nejhezčí období mého života (po života). Místo kde jsem byla je RÁJ.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 7. června 2015 v 17:30.
olča31 v něm napsala:

Díky,

Děkuji za vaší chválu, ale zase tak hezké to nebylo :D

Příspěvek z 21. května 2015 v 18:37.
Denča123789 v něm napsala:

Moc pěkné

Moc pěkné málem bych tomu věřila. 26

Příspěvek z 19. května 2015 ve 12:45.
ty-ses-slunicko v něm napsala:

WOW

Velmi zajímavé!!!