Smutek je pocit, velmi škaredý, někteří z toho mají i deprese. Smutek můžete cítit z různých věcí. 

Smrt zvířátka, smutný film, špatná známka, smrt někoho z rodiny, neopětovaná láska a další. Já pociťuji smutek nespoutaně. Smutek je mojí součástí, která se mění v radost jen v okamžiku, kdy jsem s menšími dětmi. Smutek je jako nemoc. Napadá zdravé lidi a někdy i přetrvává spoustu let. Smutný člověk není ten, který brečí, nebo se tváří smutně. Ti, co smutek znají, se naučili ho skrývat a nedávat najevo. Občas se, ale člověk neudrží, a potřebuje se vybrečet. Potom se za sebe někteří stydí, což naprosto chápu. 

Vždy musí být vše v rovnováze. Tam, kde je radost, musí být i smutek. Tam, kde je život musí být i smrt. Tam, kde je tma, je i světlo. Tam, kde je láska je i nenávist. Smutek může přijít i spontánně. Můžete brečet, ani nevíte proč. 

Když mi vyřezávali zuby z dásní, tak předtím jsem brečela, protože jsem se bála, co mě čeká. Když skončili, šla jsem se převléct a koukla jsem se do zrcadla, které tam bylo a brečela jsem, ani nevím proč. I teď když píšu, bojuji se slzami a smutkem, nestydím se za to. Slzy jsou projevem lidskosti. Nebojte se ukázat, že jste citlivý nebo smutný člověk, občas se najde někdo, kdo vám pomůže se smutku zbavit.