Alíkovina

Snila jsem, ale nepřemýšlela

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
Můj život byl nudný až do chvíle, kdy se přihodila malá věc, která mi změnila život.

(ilustrační snímek), © Isifa/Marie Claire Group

Do školy, ze školy, úkoly a spát. Takový byl můj život pořád, dokud se mi nestala malá věc, která mi změnila život.

Byla jsem jiná něž ostatní: velká, silná a myslela jsem si, že si mne nikdo ani nevšimne. Takový život mě už nebavil, byla jsem jak páťačka mezi dětmi ve školce.

Život o ničem mne už nebavil, tak jsem se rozhodla změnit. Byl to den jako každý jiný, ale pro mne ne. Vzala jsem si na sebe věci, co nosí holky o rok starší. Vzala jsem si kostkovanou košili, černé legíny a tričko se srdcem. Koukla jsem se do zrcadla. Zírala jsem na sebe, byla jsem jiná - vypadala jsem jak holka ze střední školy, taková ta populární blondýna s modrýma očima. Vlasy blond po pas, cop nebo čelenka? Otevřela jsem skříň a vypadla taška Converse all star. Proč ne? Converse, to mi něco říká. Hm, aha. Kecky nebo nějak tak, že? Vytáhla jsem z botníku červené kecky, ony byly tak sytě červené? No to je jedno. Řekla jsem si. A vyrazila do školy . 

Po cestě do školy jsem slyšela dvě holky, no spíš místní barbíny.

Vidíš tu holku před námi?
Jo, co s ní?
Neznáš ji?
Ne, ale má krásné vlasy a ty kecky.

Básnily. Zaslechla jsem to a byla jsem překvapená a zároveň šťastná, že mě nepoznaly. Přidala jsem do kroku a za chvíli jsem byla ve škole. Vzala jsem si sešity ze skříňky a vydala se na dlouhou cestu budovou školy. Zrovna kolem mne jde kluk o rok starší ze 7. třídy. Vždy se mi strašně líbil, ale já byla 0 na stupni popularity a on hvězda školy. Narazí do mě a mně spadnou sešity.

Promiň, já nechtěl.
Nic se nestalo.
Jsi tu nová?
Možná ano, možná ne.

Spěchám do třídy. Ale ve třídě nikdo není. Nevím, co se děje. Přichází ředitel, manžel naší třídní učitelky.

Pane řediteli, pane řediteli.
Ano, Veroniko?
Kde jsou všichni, v naší třídě nikdo není.
Vždyť jsou na škole v přírodě.
Dneska je šestého?
Ano. Dnes jste přece měli sraz ve vestibulu školy ve 4 hodiny ráno. Už tam budou.

Zavolá paní učitelce. Vytáhne z kapsy mobil a telefonuje. Po okamžiku strčí mobil zpět do kapsy.

Ten týden budeš chodit do staršího ročníku, v tvém případě do 7. třídy.

Vede mě o patro níž. Zaklepe.

Paní učitelko, prosím vás, můžete jít za mnou na okamžik?
Ano. A vy si to dočtěte. Jsem hned zpět.
Paní učitelko, to je Veronika bude u vás tento týden.
Dobře. Nashledanou pane řediteli. 

Vcházíme do třídy a já vím, že tam někde bude sedět můj vysněný Daniel. Je tam v poslední lavici a sám. Tak posaď se k Danielovi. A v tu chvíli zazvoní. No nevadí, dočteme to ve čtvrtek. Máte přestávku, řekne učitelka. Daniel se na mě podívá a řekne:

Jak se jmenuješ?
Veronika, ty jsi Daniel, že.
Jo.
Teď máme hodinovou přestávku, je přece po 3. hodině. Půjdeš na hřiště?
No, klidně.
Dane půjdeš se projít? ptá se jeho holka.
Ne, Naty, je konec. Tak pojď Veru. Proč tu vůbec jsi?
To je na dlouho. Tak půjdeš? Jen si vezmu tašku.

Jé, tak ty jsi Veronika, zkouší mě přesvědčit Lukáš, průšvihář. Mít 2-3 z chování je pro něj zvyk. Tak pojď, Veru, chytne mne za ruku Daniel. Běžíme spolu ven na školní zahradu.

Ty nemáš svačinu?
No, jaksi se to stalo.
Na, tady máš, vem si jablko.
Díky.
Nemáš za co.

Dojíme ty jablka. A pak řekne Dan: Počkej. Někam jde, ale za  dvě minuty je zpět. To je pro tebe. Ukáže modrou růži. Děkuji. Řeknu mu. Ta je jak tvé oči a políbil mě. Byla to moje první pusa. Sním o tom pořád, každou minutu svého života.

Autorka: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 1. srpna 2018 ve 20:22.
číča800 v něm napsala:

mně se to líbí

Příspěvek z 13. září 2017 ve 12:46.
Gattina v něm napsala:

Jo a je to zmatený jako ze snu.

Příspěvek z 13. září 2017 v 7:29.
fyrefli v něm napsala:

Emm, je to takový divný jako ze snu. Tohle se stát nejspíš ani nemůže.