Prvně jsem oslovila pouze třídu, brzy se ale ukázalo, že se jí do odpovědí nechce zrovna nějak moc. Teprve když začal lehce tlačit čas, podnikla jsem menší zoufalejší manévr: sušenky. Ten den jsem měla i trénink. Lidé na tréninku se zpravidla zajímají, co tam dělá jídlo, obzvláště jídlo typu sušenky, a ukázalo se, že za menší odměnu mi je názor schopný napsat téměř každý. Celkem se mi tedy podařilo – dohromady se třídou – nasbírat odpovědi od devíti lidí. Oproti začátku jsem s tímto výsledkem celkem spokojená a doufám, že potěší i vás.

Pojďme se nyní podívat, co si těchto devět lidí myslí. V jejich názorech ale hraje roli i věk, který proto uvádím též. Stejně tak zmiňuji i místo, odkud se s nimi znám – možná vás bude zajímat i tento faktor. Své odpovědi mi posílali zprávami, takže pokud si nezaložili nějakou tajnou skupinu, psali nezávisle na sobě. Citovala jsem pokud možno doslovně, jen jsem si zahrála na učitelku češtiny.

Měla by místo sociálních dávek pro chudé a nemohoucí existovat jedna univerzální dávka pro všechny?

Ave, 15 let, škola

„Můj názor je, že by univerzální dávka zjednodušila systém a odstranila stigma spojené s „braním dávek“, ale byla by finančně extrémně náročná pro stát a lidé by mohli přijít o motivaci pracovat. Cílené dávky jsou efektivnější, pokud stát dokáže opravdu rozpoznat, kdo pomoc potřebuje.“

Lukáš, 14 let, škola. Doplňuje, že se lehce poradil s internetem

„Podle mě záleží na tom, jaký typ společnosti chceme. Dnes, v roce 2025, žijeme v demokratické republice, kde stát pomáhá lidem, kteří se ocitnou v těžké životní situaci. Myšlenka jedné univerzální dávky zní spravedlivě a jednoduše, každý by dostal stejný základ a nikdo by nemusel dokazovat, že je „dost chudý“. Na druhou stranu je otázka, zda by si to stát vůbec mohl dovolit a zda by část lidí neztratila chuť pracovat, když by měli jistotu peněz bez námahy. Jestli by to posílilo svobodu, nebo naopak oslabilo odpovědnost každého z nás. Možná je to dobrý směr do budoucna, až bude víc práce nahrazovat technologie, ale dnes se zdá lepší spíš systém zjednodušit, ne ho úplně převrátit.“

Zajda, 14 let, škola

„Kdyby se zavedly příspěvky pro všechny, musela by částečně klesnouti jejich hodnota. To by způsobilo nedostatek peněz pro lidi, jež dříve dostávali dávky kvůli špatné finanční nebo obtížné životní situaci. Jako důsledek by si zámožnější rodiny akorát přivydělaly a ty chudší, například se nezaopatřenými dětmi, by se akorát dostaly do těžší situace.“

Alexandr Veliký, 14 let, škola

„Ne, univerzální dávka pro všechny by nebyla spravedlivá, protože by ji dostávali i lidé, kteří ji nepotřebují. Stávající systém cílených dávek lépe pomáhá těm, kteří jsou skutečně v nouzi.“

Áďa, 13 let, atletika

„Podle mě by se sociální dávky pro všechny zavést neměly, protože by pak lidi nemuseli ani pracovat.“

Máďa, 13 let, atletika

„Spíš ne, protože by pak mohli lidi chtít přestat pracovat, kdyby měli peníze jen tak za nic.“

Vendy, 11 let, atletika

Vendy neví, jak by otázku rozebrala, ale myslí si, že by se dávky zavést měly. Doslova říká: „Jooo.“

Šárka, 14 let, atletika

„Základní příjem by mohl fungovat, ale musel by být dobře nastaven, aby podporoval aktivitu a ne pasivitu.“

Překvapilo mne, jak se naprostá většina shodla, že by dávky ohrozily motivaci lidí k práci. Dále se tu opakuje názor finanční náročnosti. Dle slov Šárky by se též musela najít správná hranice – aby člověk nemohl skončit na mizině jako na mizině, ale současně cítil, že by to chtělo něco víc. Většina ale v závěru tvrdí, že by zavedení univerzálních dávek nebylo dobré.

Kde by měla být hranice svobody slova? Co všechno se smí veřejně říkat a psát?

Ave, 15 let, škola

„Podle mě by svoboda slova měla být skoro úplná, ale ne úplně bez hranic. Takže by mělo být normálně povolené říkat svoje názory, kritiku, dělat vtipy a prostě se svobodně hádat a diskutovat, ale už by nemělo být dovoleno vyhrožovat lidem, šířit nenávist proti nějaké skupině, šikanovat nebo šířit dezinformace. Mělo by to být tak, že by bylo v pořádku říkat skoro všechno, pokud tím vědomě neubližuješ druhým.“

Lukáš, 14 let, škola

„Dle mého názoru bychom si nejdříve měli říct, ve kterém režimu se právě nacházíme. Dnes, v roce 2025 jsme v demokratické republice, každé čtyři roky si volíme své zastupitele, kteří řídí naší zemi a snaží se, aby si jí ostatní státy více všímaly. V této zemi bych proto podporoval mínění: „Tvá svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.“ Pokud bychom toto převedli do svobody slova, její znění by bylo asi takto: „Můžeš si říkat svojí pravdu, dokud z toho neděláš zbraň proti ostatním.“ Pokud bychom se ale nacházeli v době například socialismu, byla by svoboda slova velice malá, vše by se kontrolovalo, vše, co bys řekl, by tě mohlo poslat do gulagu…“

Zajda, 14 let, škola

„Když zde byla pandemie Covidu 19, antivakceři se oháněli větou: „Jsme v demokracii“. Odkazovali se na svobodu slova i svobodu obecnou, neznajíce správnou definici ‚demokracie‘. Svoboda totiž má meze. Všechno je musí mít. Kdyby svoboda byla 100% a každý by si mohl říkat a dělat, co chce, dalo by se dlouho polemizovat o tom, zda se lidstvo skutečně vyvinulo a nezůstalo někde u homo habilis.“

Crispy, 15 let, škola

„Myslím, že v této době mají lidi větší prostor pro svůj názor, ale pokud se myslí vyloženě veřejný proslov nebo nápis, určitě bychom si měli dávat velký pozor, co říkáme nebo píšeme (obzvlášť pokud by se to týkalo politiky). Také bychom rozhodně neměli používat vulgární výrazy a narážky na určité lidi. Takovým menším dodatkem ode mě je, že by to mělo být řečeno spisovně a – jak už jsem v podstatě zmínila – slušně.“

Alexandr Veliký, 14 let, škola

„Hranice svobody slova by měla končit tam, kde začíná ubližování druhým – například šířením nenávisti, lží nebo výzev k násilí. Svoboda projevu je klíčová, ale musí jít ruku v ruce s odpovědností za to, co říkáme.“

Áďa, 13 let, atletika

Áďa si není úplně jistá, nejspíš by nic neměnila. Současný stav jí připadá ideální.

Máďa, 13 let, atletika

„Podle mě by se mělo moct říct cokoliv, co není sprosté a vyloženě to někoho nepomlouvá.“

Vendy, 11 let, atletika

„Pokud je to soukromí do života, kde už jsou tajné věcičky, tak už je to moc.“

Šárka, 14 let, atletika

„Hranice svobody slova by měla být tam, kde začíná poškozování druhých, tedy tam, kde slova můžou způsobit reálnou škodu.“

Otázka svobody slova je obecně ohromně sporná a odpovídat na ni není lehké. Opět se výše uvedené názory shodují v pár ohledech: nemělo by se šťourat do soukromí jiných, respektive je pomlouvat a házet na ně špínu, zejména veřejně ne. Zpravidla jde z jejich odpovědí vyčíst, že souhlasí se současným stavem. Také někteří upozorňují na to, že lidé se na svobodu slova často odvolávají, ale, slovy Zajdy, vše má své meze a my už snad nejsme v pravěku.

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi své názory napsali, někteří se do toho pustili s vervou a z jejich odpovědí je vidět, že si to v hlavě promysleli. Přijde mi zajímavý rozptyl až čtyř let, který mezi některými je, a že se i přes to v některých ne na první pohled zrovna očividných věcech shodnou.

Už jsem vyzpovídala devět lidí, nyní je řada na vás! Jaké jsou na tyto dvě otázky vaše názory? Souhlasíte z tohoto článku se všemi, jen s někým, anebo vám to celé připadá úplně mimo mísu? Co byste změnili v jejich odpovědích, aby to souhlasilo s vaším názorem, jinými slovy, co je vám v tomto článku trnem v oku (vynecháte-li mé spisovatelské schopnosti)? Zkuste diskuzi pěkně rozjet!