Alíkoviny

Spisovatelem snadno a rychle

vydáno  v 4:55

Kolikrát za život jste přemýšleli o stvoření vlastního světa? Bylo by to místo, kde byste propustili uzdu fantazie, vymysleli vlastní zákony a vše se podřídilo vám. Kolikrát jste doufali, že z milionů začínajících pisálků se právě vy stanete známým autorem? Na českém trhu je velice těžké uspět a v lavinách zahraničních autorů si toho českého většinou ani nikdo nevšimne. Jak tedy uspět? A co je při psaní opravdu důležité? To se dozvíte za okamžik.

Amatérská knihařka Věra Voborníková vyrábí i bloky.

Ze začátku bych vás ráda obeznámila s krásnou skutečností: Nikdy není pozdě ani brzy začít psát. A čím dřív tím líp! Vždyť já vlastně tvořila už ve školce. A tehdy jsem si to ani neuvědomila.

Svůj vlastní svět jsem stvořila v pěti letech. Vymyslela jsem nové druhy zvířat, rostlin, vlastní obyvatele a postupem času ho upravuji. Nyní má i vlastní náboženství, svátky, zákony a chystám se sepsat Ústavu. Někdo by mohl říct: „Ta holka se asi nudí a nemá co dělat, že tráví většinu času těmito blbostmi.“ A víte co odpovídám, když mě někdo podobně urazí: „Mě to baví. A jednou, až uvidíte na pultech knihu s mým jménem, snad pochopíte, že to není blbost.“ Vždyť většina autorů si musí stvořit vlastní svět, ve kterém o svých hrdinech píše.

Nyní bych si dovolila vyvrátit jednu omylnou myšlenku. Prý už se nedá napsat nic originálního, protože už vše bylo.

Myslíte, že už doopravdy nelze napsat nic originálního? Pak můžete se psaním rovnou seknout, protože k této skvělé činnosti je potřeba velký dávka kreativity. Lidstvo se neustále posouvá dopředu novými vynálezy a to dokazuje, že se dá něco vymyslet vždy. Ať se posunete o pět set let do minulosti nebo budoucnosti, vždy se najdou tací, kteří budou tuto lživou informaci posílat dál. A je jen na nás, abychom jim ukázali, jak moc se pletou.

Ukážu vám to na mé oblíbené spisovatelce (zahraniční) Cassandře Clareové. Vymyslela vlastní druh lidí - napůl anděle a napůl obyčejné smrtelníky - a dala ji život a jméno pomocí románů, které o oněch Lovcích stínů píše. Všichni taky nemusíme napodobovat oblíbené klišé stvořené Stephanie Meyerovou. Vždyť to dnes vidíme všude - obyčejná dívka, kterou bude přitahovat nejúžasnější kluk školy. Nejenže je to krajně nepravděpodobné (a ta nepravděpodobnost nespadá do žánru fantasy), ale už to tu bylo.

Pokud i přes to všechno chcete psát, co začít tzv. fanfikcemi? Však ona se na vás štěstěna také usměje a najednou vás osvítí inspirace.

Tímto se dostávám k dalšímu bodu - inspirace! Jeden den jí máte na rozdávání a druhý se snažíte vyškrábat zbytečky někde v šedé kůře mozkové. A když přijde spisovatelský blok, je s dokonalým nápadem utrum.

Nedávno jsem i já pocítila šílenství spojené se spisovatelským blokem. V hlavě mám dokonalý námět, ale každá věta vypadá hůř, než ta předchozí. Jde se ale bloku nějak zbavit?
Smutná skutečnost praví, že to ve většině případů nelze. Ale když si od své knihy na pár dnů odpočinete, jistě vás napadne jak sepsat dalších pár kapitol. V tomto ohledu mám radši, když mi dojde inspirace. Přece jen, tu mohu snadno najít. A jak? No, pro začátek stačí, když si vyčistíte hlavu procházkou do přírody. Také pomáhá koupel, vydatný spánek a v neposlední řadě právě četba. Přečtěte si nějakou knihu, kterou jste dlouho nečetli, vždyť každý hledá inspiraci někde jinde. Mně osobně ještě pomáhá, když si přečtu pár stránek té mé.
Teď už se dostaneme k samotnému psaní knihy. Jak se ale správně začne?
Pokud nechcete, aby vaše dílo vypadalo neupraveně a kostrbatě, doporučuji začít s výzkumem. Chcete, aby váš hlavní hrdina bydlel v exotické destinaci? Řekněme v Brazílii? Super, je to originální! Ale pokud jste tam nebyli, vypište si poznámky, projeďte fotky, pokud tam byl někdo z vašeho okolí, zeptejte se na jeho pocity. Přečtěte si články na internetu. Prostě si o tom něco zjistěte. To samé platí o všem, co v knize použijete. Další bod už závisí na vašem mozku. Vezměte prázdný sešit a vypište si postavy, které tam budou, alespoň ty, o kterých máte zatím jasno. Načrtněte jejich vzhled, napište vlastnosti, oblíbené činnosti... Řekněme, že se vaše kniha odehrává v nějaké Akademii pro upíry. Vymyslete název školy, její historii, hodiny a vše o ní ještě před začátkem psaní. Zkrátka tyto věci „nevymýšlejte za pochodu“, protože to mnohdy vypadá odfláknutě a nedomyšleně.
Když jsme s průzkumem hotovi, můžeme se pustit do psaní. Nyní vám vysvětlím některé pojmy, bez kterých se neobejdete.

  • PROLOG: Jedná se o kratší úvodní kapitolu, kde se čtenář dozvídá něco o celkovém příběhu. Většinou je z minulosti a má dopad na současné chování některých postav. Je na začátku.
  • EPILOG: Zakončuje příběh. Mnohdy je z budoucnosti a uzavírá děj tím, že ukáže, jak se změnily životy postav.
  • VĚNOVÁNÍ: Většinou je na začátku, bývá to krátký text, kde autor napíše někoho, kdo mu např. s příběhem pomáhal a bez koho by nevznikl.
  • PODĚKOVÁNÍ: Na rozdíl od věnování je poděkování delší, klidně několik stran. V knize ho většinou najdete na úplném konci. Autor jmenuje všechny, kteří měli na vzniku knihy zásluhu a rozepíše se.

Do prologu nebo první kapitoly nikdy nepište úvod stylem: Jmenuji se Bela a je mi patnáct. Mám modré oči a hnědé vlasy. Moje nejlepší kamarádka i já chodíme na druhý stupeň školy v Olomouci... To nikoho nezajímá a každého hned odradí. Krása začátku je v tom, že se čtenář dozvídá informace postupně.

Začátek knihy máme za sebou. Myslím, že každého někdy napadla otázka, jak dlouhá musí kniha nebo kapitola být. Řeknu vám to takhle. I když mám radši knihy 300+ stran, radši si přečtu krátkou, ale zajímavou knihu, která mě do děje vtáhne, než nudný román o pěti stech stranách. Pro kapitoly platí zase jiné pravidlo. Berte každou novou kapitolu jako samotnou knihu. A co musí v knize být? Lehčí úvod, dramatický střed a jemné rozuzlení děje. V každé kapitole se tedy musí něco dít. Rozhodně není dobré psát kapitoly o třech nebo šedesáti stranách, protože by to jednak nikoho nebavilo a navíc by tam jich pak bylo zbytečně málo nebo naopak moc.

A když je kniha dopsaná? Pro začátek si ji po sobě přečtěte, opravte dějové, pravopisné i gramatické chyby a nesrovnalosti. Poté ji dejte někomu přečíst, ideálně někomu, kdo se nebojí říct svůj názor, i když vás tím může urazit. Mně se osvědčila učitelka literatury.

Publikace. Rozhodně bych nezačínala s vydáváním vlastní knihy, než si vytvoříte fanouškovskou základnu. K tomu doporučuji nějaké spisovatelské stránky, ideálně wattpad. Možností recenzí a komentářů se dozvíte od naprosto nestranných osob jejich názory.

Samozřejmě nepočítejte s tím, že vás hned budou uctívat tisíce lidí, ale s každou novou knihu se bude vaše psaní zlepšovat, fanoušků přibývat a kdo ví... Třeba o vás za pár let uslyšíme i v knihkupectvích.

Na závěr vám dám ještě jedno moudro: „Pište, tvořte, sněte! A nezapomeňte, že nikdo nezná a nemůže váš příběh milovat víc, než vy.“

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (25)

Příspěvek z 25. června v 20:58.
Half-BloodPrincess v něm napsala:

Moc děkuji :)

Příspěvek z 25. června v 19:11.
Andílek019 v něm napsala:

Opravdu krásné! Článek vypadá na první pohled úžasně a má i zajímavý obsah. ! Pár věcí mi tu nebylo úplně jasných ale nevím jestli to bylo mnou, ale tohle je prostě skvělý článek!$>:-)R^

Příspěvek z 14. června v 18:17.
Half-BloodPrincess v něm napsala:

Jasně, www.wattpad.com/user/Topsinka - Tady je :)