Ani nevím proč, ale strašně jsem si přála želvy. Po neúspěšném přemlouvání rodičů jsem to vzdala, jenže když jsme byli jednou v obchodě, strávila jsem u akvária s želvami asi půl hodiny. A tak se máma s tátou rozhodli, že mi tedy ty želvy koupí.

První želvu jsem dostala k svátku, který mám těsně před Vánoci, a dala jsem jí jméno David. Druhou želvu jsem dostala k Vánocům a pojmenovala ji Žofka. Jenže týdny ubíhaly a já jsem nenašla v želvách nějakou velkou oporu. To by bylo jestě docela dobré, kdyby ty želvy nešpinily vodu rychlostí blesku.

Po týdnu jsem musela vždy vodu měnit a začala jsem uvažovat o tom, proč jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, jaká s nimi bude práce. Takže si zapamatujte větu, kterou si, doufám, vryjete někam hluboko do paměti: Když o něco usilujete, pamatujte vždy na budoucnost, která se vám často vysměje do tváře.