Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Společná dovolená na kolech mi vzala tátu

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Vztahy
    Možná mě budete mít za cvoka, ale užívejte si svých rodičů, dokud je máte.

    Jiří Hořejší z Dobronína ujede ročně deset tisíc kilometrů na kole., © MAFRA

    Byla jsem s tatínkem na dovolené na Šumavě. Měli jsme s sebou i kola, že budeme jezdit na „cykláky“, ale hned první den se nám ošklivě promítl do celé dovolené. 

    Čtenáři píší Alíkoviny

    V této rubrice najdete texty dětí, uživatelů Alík.cz. Vizitku autora najdete kliknutím na odkaz v závěru článku. Pokud se chcete přidat a stát se autorem Alíka, můžete svůj text i s průvodní fotkou vložit zde. Svůj článek pak hledejte v Alíkovinách, v rubrice Čtenáři píší Alíkoviny.

    Jeli jsme trasu k prameni Vltavy, na nějaký vršek a z kopce dolů. Potom jsme přijeli k rozcestníku, kde stál jakýsi pán se třemi dcerami. První bych řekla asi osmnáct let, druhé šestnáct a třetí o dva roky mladší. Ptali se nás, jestli stihnou dojít k nějakému jezeru, než se sešeří (my jsme na Šumavě bydleli pět let, takže tamní lesy známe jak svoje škrpále). Řekli jsme jim, že to už nestihnou ani kdyby běželi.

    Dali jsme se dál cestou podél řeky Vydry. Jak jsme tak jeli, potkali jsme maminku s třemi dětmi. Nejstarší holce, bylo od pohledu třináct, klukovi jedenáct, jako mě a v kočárku spala asi tříletá holčička. Jen jsem je pozdravila a jela dál napřed.

    Tatínek jel za mnou a kontroloval, jak řadím. Všecko bylo v pohodě, ale najednou jsem slyšela za sebou ránu. Odhodila jsem kolo ke straně a běžela k tatínkovi. Ležel na cestě obličejem k zemi, celý v krvi. Ne, nezvedal se. Neměla jsem s sebou mobil, abych zavolala sanitu. Jediné, co mi zbývalo, bylo volat o pomoc. POMOC, POMOC!

    Za chvíli ke mně doběhla ta maminka s dětmi a volala rychlou. Já jen seděla u kraje cesty a plakala. Po zádech mě hladila ta nejstarší, konejšila mě. Ale já chtěla být s tatínkem. Když přijela sanita, doktor mi dlouho něco vysvětloval a potom tatínka naložili do sanity a já jsem jela s horskou službou spolu s tou nejstarší. Té jsem celou cestu plakala na rameni. Zbytek té rodiny jel autem do nemocnice, jako já a Kiki, tak se jmenuje ta nejstarší.

    Tam jsem chvíli seděla na chodbě, až mě pustili k tatínkovi. Byl celý rozbitý a na pravé noze měl otevřenou zlomeninu. Obličej měl na cucky a byl napojený na nějakých přístrojích. Volala jsem na něj, ale nereagoval. Byl v kómatu.

    Ještě dva dny jsem bydlela u té rodiny. Oni tam taky byli na dovolené a bydleli u známých. Když odjížděli domů, tak jsem jela s nimi, jsou totiž ze stejného města. Nechtěla jsem tátu opustit, ale on letěl vrtulníkem. 

    Potom byl ještě čtyři měsíce v kómatu a pak mu už doktoři nedali šanci, odpojili ho. Já vím, že by se probral, já to prostě vím, ale ti doktoři ho nenechali. Měsíc po tom se mi narodil malý bráška, jmenuje se po tatínkovi Ondrášek.  Jenom vás prosím, važte si svých rodičů, dokud je máte.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (21)

    Příspěvek z 27. června 2017 v 17:59.
    Verča-22 v něm napsala:

    JE TO VÁŽNĚ MOC SMUTNÉ
    Jen pár dotazů:
    Tvůj táta neměl helmu že?
    A pak ještě něco to tam byl nějaký píseček nebo něco že semu to stalo?

    OPRAVDU JE TO STRAŠNĚ SMUTNÝ!!!! A UPŘÍMNOU SOUSTRAST;-(;-(

    Příspěvek z 27. června 2017 ve 13:36.
    radimf v něm napsala:

    smutné;-(;-(;-(

    Příspěvek z 26. června 2017 ve 22:00.
    VeverkaČiperka123 v něm napsala:

    ;-(to je smutné hrozné fakt smutnééé;-(;-(;-(;-(