Tak jsme se kolem půl čtvrté odpoledne sešli u konečné stanice metra v Holešovicích. Jako poznávací znamení byl stanoven nafouknutý balónek. Sešlo se nás tam asi tak devět, kromě organizátorky ještě Joana, GEORGE4, pamela, KAMARADICEK, lemro, Piki, Cinderellka a já. Přestože poznávací znamení bylo jasně a jednoznačně stanoveno, s nafouknutým balónkem přišla jedině KAMARADICEK. Ale přesto jsme se tak nějak poznali.
Odebrali jsme se směrem k areálu Matějské pouti, kam to pěšky trvá asi deset minut. Na pouti nebylo moc lidí, snad proto, že byl pracovní den a studené větrné počasí se sněhovými přeháňkami.
Hned za vstupem do areálu o nás projevili zájem provozovatelé několika atrakcí, tuším nějakého kolotoče a autodromu. Vybíhali nám naproti a lákali nás ke svezení, nabízeli dvě jízdy za cenu jedné a podobné výhody. O kus dál jsme si někteří několik atrakcí vyzkoušeli. Já jsem se svezl na dvou a poté jsem konstatoval, že na další rotační atrakci již nepůjdu. Jinak ale hlavní program byl, že jsme si povídali, atrakce nebyly povinné a někteří se vůbec na ničem nesvezli, takže byly zbytečné obavy těch, kteří na sraz nepřišli z důvodu, že nemají peněz nazbyt. Protože byla zima, tak jsme si ještě sedli do restaurace na čaj a horkou čokoládu. Tam se nám telefonicky ozval daddyy, který dorazil až z dalekého Trutnova. A když jsme pak dorazili zpátky k holešovickému metru, těsně před rozchodem jsme se tam s ním ještě potkali. Když už přijel z takové dálky.
Myslím, že jsme se na srazu vcelku dobře pobavili. Bylo nás asi tak deset, což není tak moc na to, kolik je v Praze zaregistrovaných kamarádů Alíka. Ale přijít mohl, kdo chtěl, o srazu se s dostatečným předstihem psalo na příslušné nástěnce. Vcelku není divu, že srazy v některých jiných městech se, aspoň soudě podle příslušných nástěnek, moc neujaly. Jestliže v Praze se schází asi 10 lidí, pak ve městech desetkrát menších by se mohl scházet asi tak v průměru jeden, jenže tomu se pak neříká sraz.
Mimochodem, někteří lidé si prý pletou Turnov a Trutnov. A co vy?