Kolem deváté až desáté hodiny ranní jsme se začali scházet na nádraží ve Veselí nad Lužnicí. Většina účastníků přijela vlakem, jiní už čekali na místě. Na nádraží jsme ještě chvilku strávili a když jsme byli kompletní, vyrazili jsme na rychlou prohlídku města.

Výzdoba nádražního podchodu ve Veselí nad Lužnicí, © Pralinka2

Viděli jsme vzdělávací instituci, kde se někteří účastníci srazu řádně vzdělávali, nevídané umění, o kterém někteří účastníci pochybovali, zda nebylo převzato z jiného města, a dokonce jsme navštívili místní supermarket, kterým bohužel nebyl Kaufland, ale pro nákup potřebných surovin a tekutin byl dostačující.

Umělecké dílo Michala Trpáka ve Veselí nad Lužnicí, © Pralinka2

Když v tom nás najednou majdula2000 upozornila, že vlak do další obce, ve které jsme měli s výletem pokračovat, velmi brzy odjíždí. Všichni nasadili rychlé tempo a společně s nakoupenými špekáčky a lahvemi s vodou se začali velmi rychle přibližovat k vlakovému nádraží.

Vlak jsme všichni sice stihli, ale toaleta byla ve voze pouze jedna. Dokonce taková podivná, všechno v ní bylo na tlačítko. Když se všichni vystřídali, vlak konečně vyrazil. Nejeli jsme příliš dlouho, jenom pár minut. Vystoupili jsme na takové malé zastávce ve Frahelži a vydali se k prvnímu místu, kde VelkýBochník si pro účastníky připravil hru.

Ačkoliv část z účastníků si ze začátku myslela, že pravidla hry nechápe, několikaminutové vysvětlování pomohlo a hra mohla začít. Účastníci se rozdělili na dva týmy a herní pole bylo rozděleno provazem na dvě půlky. Cílem bylo oběhnout protihráče ze tří stran tak, aniž by se kdokoliv z opačného týmu obíhajícího dotknul. Někteří dětští účastníci ocenili, že se zapojily do hry i doprovody.

Na výletě v sobotu 20. 7. 2024, © Pralinka2

Po hře jsme několik minut putovali dál. Šli jsme kolem rybníků a stromů a křovin a všeho možného, co si můžete představit, že existuje v lese, a pak nás VelkýBochník znovu překvapil s další hrou v přírodním prostředí.

Dostali jsme čelenky s čísly a znovu jsme byli rozděleni na dva týmy – útočný a obranný. Obranný tým měl za úkol schovat poklad – obal od brýlí – a ten útočný jej měl najít. Zároveň hra byla zpestřena tím, že každý hráč si čelenku s číslem dal na hlavu a pokud někdo toto číslo z protějšího týmu dokázal přečíst a říct nahlas, byl tento hráč vyřazen.

Hra byla trošičku delší, protože všichni byli velmi dobří ve skrývání svých čísel, ale obal od brýlí se nám nakonec nepodařilo v rámci hry najít. Samozřejmě po skončení hry bylo nalezeno a my jsme se vydali zase dál.

Po cestě jednotliví účastníci srazu začali sbírat dřevo pro táborák. Někteří nasbírali dřeva více, někteří zase méně. VelkýBochník byl velmi velkorysý v tom, že zajistil pro účastníky srazu místo, kde jsme mohli založit náš táborák.

U táboráku jsme si povídali a dokonce někteří měli čas kontaktovat a pozdravit jiné uživatele Alíka, kteří nemohli osobně přijet na sraz, formou videohovoru.

Na závěr se účastníci, kteří jsou závislí na vodě, šli vykoupat a pak postupně jsme se začali rozcházet. Někteří na vlak do Prahy, jiní zase jinými směry.

Nádraží Veselí nad Lužnicí, © EmilyyyBlackkk

Děkuji všem, kteří se výletu zúčastnili! Lidé by si měli dopřávat příjemné a pozitivní okamžiky a tento byl rozhodně jeden z nich.