Přesné místo, čas a poznávací znamení se neuvádělo na nástěnce, ale sdělovalo se to přes poštu, protože je to přece jenom bezpečnější, než aby si to mohl přečíst bez kontroly úplně kdokoli. Takže sraz byl u Františka Palackého v Praze v 16 hodin, poznávací znamení plyšák.
Když jsem krátce po 15:45 dorazil na Palackého náměstí, napřed jsem nenápadně bloumal kolem. Těsně před 16 hod. jsem nenápadně obešel sochu a hledal plyšáky. Napřed jsme uviděl jednoho člověka s plyšákem, ukázalo se, že to byl GEORGE4. Přisedl jsem kousek vedle něj, ale než jsem stačil vytáhnout plyšáka, tak se zvedl a obcházel sochu. Tak jsem po vytažení plyšáka opět popošel, uviděl jsem další dva plyšáky a přisedl jsem. No, a za nějakých pár minut, když už jsme nevěděli, jestli někdo přijde, přišla konečně hlavní organizátorka, které sice přišla včas, ale celou dobu byla na druhé straně sochy. Také se k nám nesměle připojil Permoník, který nevěděl, jaké je poznávací znamení, protože mu den předtím rodiče vypnuli počítač zrovna v momentě, kdy mu to SÉPIE psala.
Bylo nás tam tedy sedm - hlavní organizátorka SÉPIE, dále Tučňák, Buffy-Bridget, GEORGE4, Permoník, **Beruška** a taky já. Začali jsme uvažovat, kam vyrazíme. Někdo navrhoval McDonalda, ale nakonec vyhrála nějaká čajovna na Náměstí Míru. Vydali jsme se tam pěšky. Cestou jsme se živě bavili, ale ta tramvaj naštěstí zabrzdila včas, takže nás nepřejela. Když jsme dorazili na Náměstí Míru, posoudili jsme, kolik má kdo času, a zjistili jsme, že na čajovnu je pozdě. Tak jsme si sedli na lavičku, naštěstí bylo krásné jarní počasí, a ještě jsme pokecali. No, a pak jsme se vydali na I.P.Pavlova na metro a postupně celou akci rozpustili.
Nevím co na to ostatní, možná mě ještě doplní, ale mně se ten sraz docela líbil, potkal jsem tam bezva lidi, pokecali jsme a taky jsme zjistili, že přinejmenším někteří lidé z Alíka nejsou vymyšlení a že opravdu existují. Někteří z přítomných také měli možnost se přesvědčit, proč se mi říká Pralinka. Domnívám se, že akce proběhla úspěšně a bez větších problémů. O pár lidí víc pro nás už jsou živí kamarádi, a ne jen kombinace písmenek na obrazovce počítače.
Myslím, že je zajímavé pořádat taková setkání. Ale samozřejmě se přitom nesmí zapomínat na nezbytná bezpečnostní opatření, včetně přesné informace rodičům, kam a s kým jdete. A SÉPIE je bezva, že celou organizaci tohoto setkání zvládla.