Sobota pro mě začala před čtvrtou hodinou ranní, ještě dříve, než mi zazvonil budík. Ani nevím, zda jsem se víc bála dlouhé cesty, nebo se tak moc těšila, že už jsem nemohla spát! 
Oblékla jsem si tedy připravené věci, vypila ranní kávu apod. a vyrazila jsem na autobus, který mě dovezl na nádraží.
Poté, co jsem si u okýnka koupila lístek, jsem zjistila, že první vlak, kterým mám jet, už stojí na nástupišti. Byla mi trochu zima, proto jsem se šla zahřát do přistaveného vlaku. Asi po půl hodině jsme vyrazili směr dobrodružství.
Já ve vláčku
Ani nevím, jak dlouho jsem čekala na přípoj v Ostravě... Možná půl hodiny? To už ale přijel RegioJet a já se vydala na další cestu. Vše bylo skvělé, úžasné, boží!!! Moc jsem si cestu ve vlaku užila! Dala jsem si něco z občerstvení, zapojila mobil do zásuvky a psala si s Majdou, která už byla taky na cestě.
Když jsem dorazila do Brna, už tam skoro všichni byli. Čekali u kavárny před hlavním nádražím v Brně. Připojila jsem se tedy k nim. Většinu lidí jsem znala, proto jsem nebyla ani moc nervózní. –MM– mi předal hru „Vzhůru na češtinu“, na kterou jsem si celkem dlouho šetřila kačky, počkali jsme na poslední opozdilce a vydali se na cestu na parník.
Parník, kterým jsme pluli...
Moc děkuju (a určitě nejen já) –MM–, protože nám všem zaplatil vstupenky na obě cesty parníkem po brněnské přehradě. Jeli jsme tedy lodí po vodě a povídali si, za chvíli jsme dorazili na koupaliště.
Někteří z účastníků srazu na parníku plovoucím po přehradě
Polovina lidí se převlékla do plavek, někteří jako já, lékařský, –MM– nebo Héfaistos jsme zůstali na břehu a povídali si. (–MM– se opravdu chtěl jít koupat, jen mu to nevyšlo! Ale moc se do vody těšil!)
Po koupání, povídání a rozebírání všeho možného jsme se vydali na druhou cestu parníkem, tentokrát na hrad Veveří.
Hrad Veveří
Tam jsme udělali skupinovou fotku, naobědvali se, podepsali prezenčku a procházeli se po hradě. (Opět všichni děkujeme –MM–, protože za nás zaplatil vstup na hrad).
Lékařský a -MM- při obědě na hradě Veveří
Asi nikdo z nás nezapomene na vražedné schody nahoru na vyhlídku a na krásný výhled malými okýnky z věží hradu Veveří. 
Alíkovci na hradě Veveří
Poté už jsme se vydali zpátky směr Brno, prošli jsme se po centru, viděli obrovského koně a brněnský orloj.
Velký kůň v Brně a malí Alíkovci pod ním :-D
Někteří si po cestě na nádraží ještě koupili bubble tea. Já už jsem byla krapet nervózní, protože jsem se bála, že nestihnu vlak. (Děkuju majdulce, která mě celou cestu uklidňovala.)
Jakmile jsme dorazili na nádraží, rozloučili jsme se s Brňáky a sedli si do čekárny vyhrazené pro RegioJet, protože právě na žluté vlaky různých směrů jsme všichni měli jízdenky. Můj vlak nakonec měl dokonce 15 minut zpoždění, tudíž jsem si stihla udělat čaj a za pomocí léka i kafe, poté už mě maminka Jasmínky a Johy doprovodila na vlak.
Stihla jsem jej jen tak tak... Jak jsme došly na nástupiště, právě přijížděl.
Čekala mě velmi dlouhá cesta domů. Nabrali jsme přes 40 minut zpoždění, tudíž jsem nestíhala přípoj v Ostravě. Když jsme se ale blížili na nádraží Ostrava-Svinov, zeptala jsem se průvodčí, zda na nás čeká přípoj do města, kde bydlím... Ta zavolala na dispečink a z druhého vagonu na mě volala, že počká! Následoval tedy menší sprint, ale vlak domů jsem stihla!
Domů jsem dorazila kolem desáté hodiny a jelikož se mi ještě nechtělo spát, napsala jsem toto povídání. Doufám, že jsem alespoň některé z vás přesvědčila o tom, že srazy Alíka můžou být fajn a že na některý z budoucích srazů dorazíte i vy!
Prezenční listina srazu Alíka v Brně 21. 6. 2025, © Pralinka2
