Den pro mě začal před šestou ranní, když jsem se ještě před budíkem vzbudila. Hned jsem psala majdulce, která mi sdělila, že už jede v MHD... Dala jsem si tedy kafe a i já se vydala na MHD, abych byla na nádraží včas.
Jelikož byly před nedávnou dobou povodně a naše město bylo jedno z nejzasaženějších, nejezdily vlaky. Koupila jsem si tedy jízdenku u okýnka a počkala na autobus, který mě dovezl do Ostravy.
V Ostravě nastalo hodinové čekání na další spoj. Dala jsem si tedy další kafe a hodinku počkala na vlak, který mě dovezl až do Olomouce.

Já ve vlaku směr Olomouc
Vypadalo to, že jsem v Olomouci první, proto jsem šla čekat na nástupiště na majdulku s Pralinkou. Poté, co přijeli, i když s desetiminutovým zpožděním, jsme šli hledat –MM–, Ouřadu a Lenku.
Nemohli jsme je dlouhou dobu najít, ale jelikož jsme ještě čekali na Dina, který měl přijet až za půl hodiny (vlakem, protože mu nejel autobus), tak nám to nevadilo.
Po chvíli jsme se s pomocí majdulky a jejího mobilního telefonu spojili s –MM–, Ouřadou a Lenkou a šli jsme společně pro Alíka!
Mezitím dorazil i Dino a začalo velké focení naší malé skupinky s Alíkem – nejprve před nádražím, a poté před orlojem na Horním náměstí, kam se někteří přiblížili autem a někteří šli pěšky. Já jsem šla pěšky.

Skupinová fotka u orloje ze srazu v Olomouci 12. 10. 2024, © Pralinka2
Po dlouhatánském focení jsme se vydali, teď už všichni společně, do Šantovky na oběd. Sedli jsme si před nějaký ten fastfood a kecali, kecali a kecali. Přitom jsme poobědvali, podepsali prezenčku...

Výřez prezenční listiny ze srazu Alíka 12. 10. 2024, © Pralinka2
Posléze nás opustil Dino a my jsme se vydali do Pevnosti poznání, což byl hlavní program srazu, hned po fotografování!
Musím říct, že lepší a interaktivnější muzeum jsem nikdy neviděla! Bylo to super! Vyzkoušeli jsme si spoustu her a rébusů.

-MM- a Pralinka v Pevnosti poznání v Olomouci
Někomu to šlo lépe (majdulce) a někomu hůře (mně), ale všichni jsme se skvěle bavili.

Majdulka při hře Logik v Pevnosti poznání v Olomouci
Sice bylo v Pevnosti poznání i planetárium, ale mě nejvíc bavily právě ty rébusy!
Taky jsem se schovala do ulity, v níž mě majdulka vyfotila!

Já v ulitě v Pevnosti poznání v Olomouci
To už ale začal Pralinka připomínat, že nám za necelou hodinu jede vlak (jemu směr Praha, mně směr Ostrava).
Rozloučili jsme se tedy se zbytkem skupinky a vyrazili svižným krokem směr nádraží. Tam jsem si koupila další kafe a Pralinka svačinu. Vlak jsme oba stihli.
Poté už mě čekala jen cesta domů...
Byl to nádherný sraz, jsem ráda, že jsem jela, a určitě pojedu zas!



