Alíkovina

Staletý souboj češtiny

vydáno  •  Historie

Ve svém příspěvku se pokusím ve stručnosti nastínit nelehký souboj českého jazyka s jazyky cizími. Možná by se spíše mělo napsat s jedním cizím jazykem. Z historického a geografického hlediska vedla čeština největší boje s jazykem německým.

Slavnostní pokládání základního kamene Národního divadla v Praze, 16. května 1868, © Časopis Zlatá Praha č. 33/1908

I v dnešní době podle mého názoru platí, že pro Čechy je nejužitečnějším cizím jazykem němčina. Naše republika sousedí se dvěma státy, ve kterých se mluví německy, a oba dohromady mají necelých devadesát milionů obyvatel.

Z toho plyne těsný historický svazek naší země s německy mluvícími zeměmi a vzájemné ovlivňování jeden druhého. Díky tomuto svazku čeština přebrala plno německých slov a většina Čechů byla bilingvní a ovládala češtinu i němčinu. Bohužel se z naší společné tisícileté historie u některých Čechů vyvinula nenávist vůči němčině, dokonce vůči Němcům samotným. Tyto problémy bohužel vznikly teprve před sto lety.

Počátky češtiny
Prvním jazykem, se kterým čeština vedla válku, ale nebyla němčina. Čeština, ač se nezdá, je jazyk, který pamatuje již mnohé. Za vznik češtiny se považuje 10. století, ve kterém rovněž vzniká České knížectví. Od samotného vzniku musí vést knížectví i samotná čeština souboj se svými sousedy na západě, kteří jako úřední jazyk používají latinu. Bohužel čeština nemohla ustát tento nelehký souboj a na nějaký čas se uchyluje do pozadí a hlavním užívaným literárním a úředním jazykem se stává latina, která se k nám dostává ze Svaté říše římské. Formující se česká šlechta, církev, a dokonce i česká knížata a od 13. století čeští králové využívají jazyk latinský a čeština se stává jazykem prostého lidu. Stejnou roli si v dějinách zopakuje ještě jednou.

S plynoucím časem, přesněji ve 14. století, se opět čeština dostává do popředí a začínají vznikat první literární díla v tomto jazyce. Upevnění českého jazyka zapříčiní husitské války, kdy se čeština stává jazykem zemských sněmů, a dokonce šlechta upřednostňuje češtinu před latinou. Latina zůstává jen jazykem katolické církve, která po husitských válkách u nás má jen malou moc a nemůže se podílet na zemské vládě. Rozkvět vrcholí v 16. století, kdy čeština je úředním jazykem v celém Českém království. Jenže roku 1526 nastupují na český trůn Habsburkové, kteří používají němčinu jako svůj hlavní jazyk, a na obzoru vzniká další souboj dvou jazyků.

Na počátku 17. století tento souboj začíná vyhrávat němčina a během třicetileté války se jí dostane zrovnoprávnění s jazykem českým. Úpadek češtiny pokračuje další staletí a vrcholí v 18. století, kdy čeština doslova přežívá jen na venkově a dostává se jí nálepky „jazyk chudiny“. Ke všemu u vládnoucího rodu ve Vídni se rodí plány a myšlenky, jak český jazyk vymýtit úplně. Měšťanstvo a šlechta mluví pouze německy a velmi oblíbeným jazykem především u šlechtičen se stává francouzština. Oblibu francouzštiny nám do dnešní doby dokládá velké množství deníků, které si tyto dámy psaly pouze ve francouzštině.

Národní obrození
Češtinu od úplné záhuby zachraňuje národní obrození, které vzniká v druhé polovině 18. století, a začíná se šířit do všech vrstev společnosti. Začínají vznikat první příručky spisovné češtiny, utvářejí se nová česká slova, například názvy měsíců, které užíváme dodnes. Obrození vrcholí v první polovině 19. století, kdy vznikají velkolepá literární díla v češtině. Roste zájem o českou historii. František Palacký sepíše rozsáhlé pojednání o našich dějinách. Všechny tyto kroky vedou k postupnému vymezení se proti nadvládě němčiny. Vzniká také Národní divadlo, na jehož stavbu se neskládají jen čeští dělníci a podnikatelé, ale přispívá i císařství. Díky národnímu obrození má již na konci 19. století čeština stejné postavení jako němčina a většina obyvatelstva je bilingvní, což znamená, že umí česky i německy.

Bohužel národní obrození mělo i negativní stranu. Právě v 19. století dochází po sedmisetletém soužití k rozkolu mezi Čechy a Němci, kteří tvořili zhruba jednu třetinu obyvatel naší země. Spory vyvrcholily roku 1938, tehdy po mnichovské konferenci Německo obsadilo pohraniční oblasti Československé republiky.

Druhá světová válka
Za první republiky měla čeština výsadní postavení, což trvalo do roku 1939. Ostatní národy, které žily na území nově vzniklého státu, měly status menšiny a jejich jazyky nebyly přijímány jako úřední, pokud se k dané menšině v okrese nehlásilo alespoň 20 % obyvatel. Především německá menšina měla pocit, že je v Československu diskriminována. V Mnichově 30. září 1938 rozhodli bez naší účasti představitelé Německa, Itálie, Francie a Velké Británie o přidružení pohraničí ČR – tzv. Sudetů – k Německu. Tímto krokem se první republika rozpadla.

O půl roku později obsadila naši zem německá nacistická vojska. Nacisti si byli vědomi toho, že Češi na rozdíl od jiných slovanských národů mají s Německem dosti společného, a rozhodli se, že české obyvatelstvo musí být poněmčeno. K tomu naštěstí nikdy nedošlo, protože roku 1945 jsme byli osvobozeni spojeneckými vojsky. Posléze Československo za souhlasu spojenců odsunulo německou menšinu za obnovené hranice, protože se obávalo o další mírové soužití v pohraničí. Toto opatření přineslo i negativní důsledky. Mimo jiné Češi tímto krokem ztratili miliony obyvatel a spolu s tím se vzdali svého bilingvismu. V téhle době se také prohlubuje averze českého obyvatelstva vůči němčině, která trvá u mnohých až do dnešní doby.

Poválečný vývoj
Po skončení druhé světové války postupně začíná čtyřicet let nadvlády Sovětského svazu nad Československou republikou. S touto nadvládou úzce souvisí velký vliv ruštiny. Ruština se stala povinným jazykem na základních i středních školách a pro jiné jazyky nezbývalo příliš mnoho místa. Paradoxem však bylo, že ruština sice byla povinná a učil se ji každý, ale velkou oblibu neměla. Vláda komunistů řízená z Moskvy skončila roku 1989. V tento rok jsme se vymanili z komunistické diktatury a začínají se psát svobodné dějiny. Po roce 1989 ztrácí ruština na síle a opět dochází k posílení němčiny, za což vděčíme otevření hranic a častým cestám Čechů do Německa a Rakouska. Oživení ale netrvalo příliš dlouho. A nakonec posledním významným jazykem je angličtina, která je v dnešní době nejvyučovanějším cizím jazykem u nás.

A i přesto všechno, že se na školách učíme cizí jazyky, se již čeština nemusí bát, že by byla zničena jiným jazykem, a nemusí vést doslova boj o přežití, který kdysi dávno vedla.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 15. ledna 2018 ve 21:03.
dennisvet v něm napsala:

Krásný článek! Bohužel mě zrovna němčina nebaví, ale jen kvůli učitelce.

Příspěvek z 15. ledna 2018 v 19:40.
zuzukrecek1 v něm napsala:

matisek005: Naprosto přesné. Lidé zapomínají na krásu tohoto jazyka.

Příspěvek z 15. ledna 2018 v 15:47.
Kinimod1234567890 v něm napsal:

Fajn článek:-)