Alíkovina

Staré pověsti české na vlastní kůži

vydáno  •  Škola a poznání
Chcete vidět na vlastní oči praotce Čecha, pohladit si Horymírova koně Šemíka, potěžkat si Bivojova kance či se obléknout jako krásná Kazi? Pak je tu právě pro vás výstava v Národním muzeu. Zveme vás na výpravu do dávné minulosti naší země. Poznejte na vlastní kůži, jaké to je být součástí Starých pověstí českých.

Z výstavy Staré pověsti české v Národním muzeu., © Radkaa

Kolem hlavního vchodu do historické budovy Národního muzea v Praze na Václavském náměstí stojí dřevěná palisáda, která má navodit atmosféru staročeského hradiště. Jakmile ji projdeme, mineme slavného praotce Čecha na vrcholku hory Říp, z jedné strany nám kyne kníže Přemysl, z druhé kněžna Libuše.

Po schodech vystoupáme k další dřevěné hradbě. Za ní se ponoříme do světa mýtů a pověstí. Aby to bylo opravdu perfektní, hned na začátku dostaneme na papírku nové jméno. Kdo jsme se dozvíme až na konci výstavy.

Zápisky starých kronikářů

Před námi se nyní rozprostírá velká mapa České republiky s barevně vyznačenými územími jednotlivých slovanských kmenů. Do kterého byste patřili vy? Stačí se podívat na barvu u města, kde bydlíte, a pak na vysvětlení na zeď.

Kvíz

Staré pověsti české

Své znalosti Starých pověstí českých si můžeš ověřit v našem kvízu.

Dokonce tam můžete fixkou udělat čárku, aby se zvýšil počet příslušníků vašeho kmene. Někteří malí bojovníci jsou ale příliš dobyvační, přeskakují po mapě z kmene do kmene a soutěží, kdo jich v krátké době "obsadí" víc.

Dění pozoruje opodál sedící kronikář, vedle kterého si můžete prohlédnout makety starých spisů Kosmy, Dalimila, Marignoly, Přibíka Pulkavy z Radenína a dalších. Všichni popisovali české dějiny a sloužili za inspiraci Aloisi Jiráskovi - autorovi Starých pověstí českých, po kterých se celá výstava jmenuje. Rozloučíme se ale pomalu s kronikářem a kolem archeologických památek po starých Germánech a prvních Slovanech vejdeme rovnou do přítmí pralesa.

Kouzelnická škola a Bivojův kanec

pojďte
a Poslyšte...

Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usídlili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země. Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků…
Alois Jirásek, předmluva ke Starým pověstem českým

Vstoupíme ale zatím jen na okraj a zahneme doprava - k další mapě. Ta nám ukazuje, jak probíhalo v Evropě stěhování národů, jehož součástí byla asi i cesta praotce Čecha. Co kdyby se ale nezastavil na Řípu? Nebo tam vůbec nedošel? To mohla naše minulost vypadat úplně jinak. Na obrazovce si můžete vyzkoušet poslat praotce třeba na západ do Francie, nebo naopak na východ do Ruska… a nebo kamkoliv jinam.

Když půjdeme ještě dál, dostaneme se přímo do časů knížete Kroka a jeho dcer - Kazi, Tety a Libuše. Uvidíme, jak mohl vypadat hrad Budeč, na kterém byla Krokem údajně založena kouzelnická škola - a to prý už v roce 687, tedy o celých 313 let dříve, než škola čar a kouzel v Bradavicích, kterou podle spisovatelky J. K. Rowlingové založili Godrik Nebelvír, Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru a Salazar Zmijozel kolem roku 1000.

Co se to ale ozývá za divné zvuky? Zní to jako divočák... a je to tak! Dostáváme se k pověsti o Bivojovi. Abychom si mohli vyzkoušet, jaký musel být silák, aby divokého kance zabil a odnesl na zádech, můžeme si Bivojova kance sami potěžkat. Jeden malý silák to zrovna zkouší - kance nadzvedne pár centimetrů nad zem a říká mi, že je hrozně těžký. Brzy se i s kancem svalí na připravenou žíněnku a raději pozoruje sestru, která se obléká do šatů krásné Kazi. Bivoj to vůbec neměl jednoduché...

Statečné bojovnice a tajemný duch

Když projdeme kolem pluhu Přemysla Oráče, dostaneme se zpět do pralesa. Při hledání lesních zvířat narazíme i na sochu krásné Šárky, která k sobě lákala Ctirada. Hned za lesem pak spatříme opevnění s bojovnicí z Dívčí války. "To jsou ale meče! A ty šípy!" obdivuje vystavené vybavení ženské posádky jeden malý bojovník a přemýšlí, jak to mohly používat "slabé ženské".

V další místnosti nás čeká seznam panovníků, kteří vládli po smrti Přemysla a Libuše až do zavedení křesťanského náboženství knížetem Bořivojem. Můžeme si prohlédnout výbavu knížecího hrobu v Kolíně, která nám ukazuje, jak bohatí tehdejší velmoži byli. Před námi teče Vltava podél opevněného hradiště na Vyšehradě, ze kterého zrovna skáče Horymír na Šemíkovi!

Bájný kůň Šemík, který zachránil Horymíra skokem z Vyšehradské skály.

Bájný kůň Šemík, který zachránil Horymíra skokem z Vyšehradské skály.

Loutka bájného kůně Šemíka od Karla Svolinského.

Loutka bájného kůně Šemíka od Karla Svolinského.

Když budeme opatrně přeskakovat z kamene na kámen, možná se dostaneme až k němu. Zároveň ale můžeme vylézt nahoru a podívat se, z jaké výšky skákali. Podle jednoho chlapečka to ale bylo "Nic moc." Asi zapomněl, že Horymír tenkrát ještě neměl padák... Hned vedle si můžeme prohlédnout staré koňské postroje a podkovy a prapor obce Neumětely z roku 1867 se zobrazeným Šemíkem.

Pověst o Lucké válce nám poté přiblíží výzbroj starých Slovanů a tak vidíme, že statečně bojovali ženy i muži. Dostáváme se ale pomalu do doby, kdy končí časy pohanství a Hostivítův syn Bořivoj zavádí křesťanství. S tím souvisí i kácení model a malých bůžků, kterým staří Slované přinášely oběti. To si můžete vyzkoušet na vlastní kůži - stačí si "modly" v připraveném rohu postavit a s pomocí míče na provaze je všechny pěkně shodit. Dokonce tu můžete vidět i opravdového ducha!

Loutka Vlastislava od Jiřího Trnky.

Loutka Vlastislava od Jiřího Trnky.

Loutka Šárky od Jiřího Trnky.

Loutka Šárky od Jiřího Trnky.

Tak jako s křesťanstvím skončila doba legend a pověstí, končí i výstava Staré pověsti české. Na velké tabuli si můžete najít své jméno a zjistit, kdo jste vlastně byli. Protože jsem dostala jméno "Libuše", nebylo pro mě takovým překvapením, že jsem byla slavnou kněžnou.

Překvapením pro mne ale byla celá výstava, která se, myslím, opravdu povedla. Hravou formou dokázala přenést malé i velké do minulosti plné pověstí. Atmosféru dokresloval i loutkový film Jiřího Trnky z roku 1952, obrazy knížat či vystavené kostýmy některých postav z filmových nebo divadelních zpracování.

Pokud vás alespoň trochu zajímá naše minulost, nebo se chcete jen něco nového dozvědět, určitě se na výstavu vypravte!

Národní muzeum

Výstava Staré pověsti české je k vidění v historické budově Národního muzea na Václavském náměstí až do 6. července 2011. Pak čeká budovu velká rekonstrukce. Otevírací dobu najdete na www.nm.cz a další informace o výstavě na www.starepovesticeske.cz. Z webu výstavy si můžete v části pro školy stáhnout také pracovní listy, které jsou rozdělené podle stáří dětí.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (7)

Příspěvek z 4. prosince 2010 v 15:37.
ÁjaNeumannová v něm napsala:

Hihi

Už jsem tam byla!

Příspěvek z 13. listopadu 2010 v 11:28.
modrásek v něm napsal:

nedá se

Měli by tam jezdit školy,které se to právě učí i neučí.Lépe by si to zapamatovali a pobavili by se i4.Ale naše škola je na druhé straně,tak tam nemůžeme jet.Ráda bych tam jela.Třeba se někdy podaří16!!

Příspěvek z 13. listopadu 2010 v 11:23.
modrásek v něm napsal:

dobré na naučení