Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    „Stigaření“ aneb Hraní Stiga hokeje

    vydáno  •  sport

    Snad každý ví, že existují hry jako stolní fotbálky, hokeje atd. Ale víte také, že minimálně v jednom z těchto stolních hokejů se pořádají i soutěže a to dokonce na mezinárodní úrovni? V tomto článku jsem se rozhodl popsat vám onen hokej, pravidla a různé soutěže, které se konají...

    Stiga-hokej, © VelkýBochník

    Původ, vznik a popis tohoto hokeje

    Stolní hokej od firmy Stiga vznikl v roce 1957 a původně měl plechovou konstrukci. Jedna legenda praví, že byl zamýšlen pouze jako reklamní výrobek této zahradnické firmy, ovšem získal takovou popularitu, že ho ona firma začala vyrábět „ve velkém“. Postupem času se též začala vyrábět plastová verze, která se liší také hrací plochou, či nápisy a polepy po stranách podle témat jednotlivých let (zajímavostí je, že jedním z témat tohoto hokeje bylo i MS v hokeji 2015 pořádané právě Českou republikou – viz obrázek ke článku).

    Hokej jako takový měří na délku 1 metr a na šířku 50 cm, přičemž táhla pro jednotlivé hráče jsou umístěná právě na těch kratších stranách (táhlo pro ovládání brankáře je jakoby ještě maličko po straně, protože Stiga nemá „hrany“ – rohy jsou totiž zaoblené). Hlavním herním mechanizmem není (jako třeba u hospodských fotbálků) točení, ale skutečně tahání.

    Historie hraní

    Turnaje se ve světě hrají již od začátku osmdesátých let. Pokud jde o světová mistrovství, tak to první bylo sehrané 23. 4. 1989 ve Stockholmu. Jeho vítězem se stal Švéd Mikael Kratz. Od roku 1993 se pak mistrovství světa koná každý „lichý“ letopočet (tzn. jednou za dva roky). Ve hraní Stiga hokeje Švédové poměrně dlouhou dobu jasně dominovali. První mistrovství, které vyhrál reprezentant jiné země než Švédska, se uskutečnilo až 12. 6. 2007 v Moskvě a mistrem světa se stal Fin Roni Nuttunen. Celkově nejúspěšnějším hráčem je až dodnes ale opět Švéd Hans Osterman, který se stal mistrem světa hned 3× (v letech 1997, 2001 a naposledy v roce 2005). Dnes jsou průměrem nejlepší hráči z Lotyšska, odkud pochází také současná světová jednička Rainers Kalninš.

    Teď malá „ochutnávka“: jeden z mistrovských zápasů (Hans Osterman vs. Edgars Caics):

    České úspěchy ve stolním hokeji

    Ve stolním Stiga hokeji patří Češi dlouhodobě mezi světovou elitu. Ve světovém žebříčku se český hráčský průměr řadí mezi deset nejlepších a většinou kolísá mezi pátým až sedmým místem. Jedni z průkopníků českého stolního hokeje jsou již dnešní superveteráni Pavel Plešák nebo Václav Pikl. Současnou hvězdou České republiky je např. Patrik Petr, Martin Maděra a Michal Kobrle.

    Pokud jde o úspěšnost jednotlivých klubů, pak mezi ty české elitní patří např. Žabka Praha, THC Stiga Elites Liberec, nebo Příbram.

    Soutěže v ČR

    Většina těch lepších hráčů Stiga hokeje patří do jednotlivých klubů po celé republice, které zaštiťuje Česká asociace. Tato asociace, i jednotlivé kluby, pořádají po celý rok své vlastní soutěže:

    Klubové ligy jsou jednou z pravidelných soutěží a konají se pravidelně po celý školní rok. Z nich se občas kvalifikují ti nejlepší do závěrečného turnaje, který rozhodne o ročním vítězi.

    České poháry mají svou pravidelnost jako klubové ligy. Je to za jeden školní rok asi 10 velikých turnajů, kam se sjíždějí hráči z klubů z celé republiky. Tyto turnaje mají na starosti jednotlivé kluby a jsou „strategicky“ rozvržené tak, aby byly dostupné skutečně všem přibližně za stejný časový úsek (např. na turnaj v Chebu by kvůli vzdálenosti určitě nemohli jet lidé z Třince hned 3× po sobě). Na české poháry jezdí přibližně kolem 40–50 účastníků. Několik nejlepších hráčů z Českých pohárů se nakonec účastní i Mistrovství republiky.

    Czech Open je největším turnajem v zemi. Koná se pravidelně v Praze. Na tento velkolepý turnaj se běžně sjede kolem 80 účastníků přibližně z deseti zemí. Lze zde potkat i hráče na té úplně nejvyšší světové úrovni (ten letošní vyhrál právě první hráč světa, už výše zmíněný Rainers Kalninš).

    A tady máte malou „ochutnávku“ tohoto turnaje (pozornější z vás mě tam jistě i najdou;-))

    Mistrovství ČR je turnaj, kterým vrcholí celá sezona. Myslím, že je to také jediný z turnajů, kterého se nemůže zúčastnit širší veřejnost, protože se na něj nominují právě hráči z výše zmíněných Českých pohárů.

    Ostatní turnaje

    Mezi ostatní turnaje „ve světě“ patří např. již zmiňované Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, turnaje WTHT (World Table Hockey Tour) a určitě mnoho dalších, které nemám tu čest znát ani podle názvu.

    A jak vlastně probíhá takový turnaj?

    Některé vyžadují přihlášení, u jiných se můžete registrovat až při příjezdu. Tedy se registrujete, zaplatíte vstupné a počkáte, až vás přiřadí do některé ze základních skupin. Ty jsou sestaveny pravděpodobně podle pořadí ve světovém žebříčku. Většinou bývají 2 asi po 20 lidech, s každým z nich pak hrajete dopoledne vzájemný zápas.

    Podle toho, jak se umístíte v těchto skupinách, jste posléze rozděleni do skupin výkonnostních. Turnaj v těchto skupinách se hraje většinou odpoledne, po obědové pauze. Skupiny mají písmena A, B a C. Ve skupině A jsou ti, kteří se v dopoledních bojích umístili nejlépe. Ti pak hrají ještě jedno skupinové kolo a následně vyřazovací play off o vítěze turnaje. „Béčka“ také hrají společnou skupinu, která končí zápasy play off, ale pouze o vítěze skupiny B. „Céčka“ sehrají většinou pouze společnou skupinu, kde hraje každý s každým ale většinou dva zápasy. Podle toho, jak se kdo umístí v těchto odpoledních bojích, je pak stanovené i konečné pořadí a bodový zápis do světového žebříčku.

    Pravidla hraní

    Jeden zápas základní skupiny trvá 5 minut a po jeho skončení se nejvíce hledí na body, které jsou udělovány: za vítězství 2 a za remízu 1 bod (za porážku, logicky, žádný).

    K odpočtu času se užívá takovýchto časovačů:

    Ze začátku zde můžete slyšet znělku (schválně jsem vybral nějakou vtipnější), kterou si každý klub dle libosti upravuje (zde máte jednu ze znělek týmu Žabka Praha), jakmile začne znít tahle počáteční hudba, znamená to, že za chvilku začne zápas – každý hráč se dostaví ke svému hokeji – rozpis dostává při začátku turnaje jako papírek do ruky: je tam jméno soupeře, číslo stolu, u kterého hraje, a zkratka týmu, za který hraje (S jako Švédsko, C jako Canada, popř. F jako Finsko), takže není pochyb, na kterou stranu stolu se postaví.

    Tato hudba slouží, mimo jiné, k přípravě (to znamená kontrola dobrého stavu hokeje, zkoušení táhel, pevnosti hráčů, rovnání do své startovní pozice a příprava na buly). Pak podání ruky soupeři. Pak hudba asi na 2 vteřiny ztichne a...

    ...v čase 0:32 následuje Gong. Ten ohlašuje začátek zápasu. S ním se také rozehraje buly. Puk je zezačátku položen ve středovém buly a oba středoví útočníci, kteří ho rozehrávají, jsou postaveni až na konci svých „kolejnic“. Poté se puk při každé příležitosti (gól, nebo třeba vypadnutí ze hřiště) už pouze vhazuje (lépe řečeno, pouští z ruky asi ve výšce 5 cm nad hráči) a to vždy ve středovém buly.

    1:02 zazní takový zvláštní gong, který je zde pouze jednou za zápas. Ten se ozývá po půlminutě od začátku zápasu a ohlašuje, že vypršel čas dostavit se ke svému hokeji (Pokud se hráč nedostaví z nějakého nešťastného důvodu včas k hokeji, pak na to má ještě tu půlminutu po zahájení zápasu. Ta mu tímto gongem končí.). Tehdy se zápas kontumuje ve prospěch toho, který tam je připraven.

    V časech 1:32, 2:32, 3:32 a 4:32 uslyšíte série gongů (a ten poslední je jen jeden). Ty podle počtu ohlašují čas do konce zápasu (4 minuty, 3 minuty, dvě, jednu)

    5:02 začne opět hrát hudba, která ohlašuje poslední půlminutu. V posledních třech vteřinách se k ní přidají asi 4 gongy a nakonec ještě poslední, který je stejný jako ten úvodní (5:32). Tím končí zápas základních skupin.

    Časové výjimky

    Pokud se hraje play off o postup, nemůže zápas skončit remízou a spěje do prodloužení. Tehdy už se puk nevhazuje jedním z hráčů (což by pro jednoho mohla být výhoda), ale dává se přímo na buly a to sice vybraným rozhodčím na prodloužení. Ten také po každé střele, která končí mimo hřiště, vede další rozehrávku slovy: „Připraveni? TEĎ!“ (v případě mezinárodní účasti: „Ready? GO!“). Prodloužení končí vstřelením gólu jednoho z hráčů a tím je pro něj zápas vyhraný. Pokud některý ze zápasů dospěje do prodloužení, začátek dalšího kola zápasů se řídí podle něj.

    Další pravidla

    Pro vrážení: Puk se do brány musí dopravit vždy pouze ručním pohybem táhla a nikdy ne vražením do něj.

    Pro blokování: Nezřídka se stane, že se puk zastaví po střele na hraně branky a brankového propadla. Nepříliš opatrným pohybem brankaře při jeho dostávání ven se naopak může snadno stát, že namísto toho sklouzne do brány. V těchto chvílích může říct hráč, který se puk snaží vytáhnout pouze slovo „Blok“ a poté se nemusí pokoušet puk z brány dostat pryč. Gól není a rozehrává se nové buly (toto pravidlo bylo vymyšleno především kvůli dalšímu zabránění vrážení puku a ne kvůli hráčské nešikovnosti).

    Úpravy při klubovém hraní

    Stiga hokej se prodává v obchodech s jakýmsi propadlem pro puk, aby po vstřelení gólu zůstával v bráně, a vyrážení puku z propadla zpět do hry. Pak také s umělohmotnými síťkami zavěšenými na bráně. Pro regulérní závodní hraní se ale žádná z těchto věcí nepoužívá. Ono propadlo pro puk s vyrážením se úplně odstraní a namísto něj se k hokejům instaluje „šuplák“, ze kterého se po gólu puk vytahuje ručně pod hokejem.

    Další výraznou odlišností je použití figurek pro závodní hraní. K dostání jsou totiž různé sady firurek „továrních“ a pak malovaných. Turnaje se ovšem hrají pouze s oněmi továrními z důvodu odlišnosti hokejek u dvou z nich.

    Stiga-hokej a já

    Jak jsem se vlastně ke hraní Stigy vůbec dostal?

    Inu, já jsem měl stolní hokej odmala, takový dost malý, který vyráběli Češi (možná si ho někdo zde pamatuje, byl hodně známý). Můj taťka na těchhle hrách vyrostl a já jsem to tak nějak po něm podědil.

    V té době, kdy mi bylo asi tak kolem sedmi nebo osmi let, mi taťka vyprávěl, že krom toho, co jsme měli my, tak existuje ještě právě tento veliký Stiga-hokej. Prý jsme ho snad i měli doma, ale já si to nepamatuju vůbec. Tou dobou jsme bydleli ještě v Praze a taťka nás vzal jednou na jakousi výstavu všeho možného v Letňanech a tam tento hokej byl. A v jedenácti, kdy už na podobně drahou zábavu byly konečně peníze (odstěhovali jsme se z Prahy a byty v Praze, jakkoli veliké, se prodávají hodně draho), tak mi ho koupil k Vánocům. Psal se rok 2001.

    Pak začala série porážek, protože taťka různé finty, fígle takové věci pořádně uměl a skutečně pro mě byl asi dva roky totálně neporazitelný. Ala bavilo mě to a před ostatními kamarády jsem měl celkem náskok i tak. Zkrátka byli lidi, které jsem porazit dovedl. :-D

    Za nějakou dobu už to začalo být celkem vyrovnané a pak jsme jednou vzali Stigu na dovolenou, kam jsme jezdili s pár rodinami známých. Tam se začaly pak rok co rok pořádat turnaje, které byly opravdu pořádné. Až jednou ten areál, kde jsme bývali, koupil jiný majitel a od té doby jsme neměli kam jezdit.
    (Krom toho jsem si v roce 2015 koupil i druhý hokej:-))

    Tou dobou jsem se odvážil vzít Stigu i do kroužku kamarádů u nás v městečku a občas nějaký ten „turnájek“ s nimi dát. Stoly už jsem měl dva a dověděl jsem se, že i kolega z práce hraje, a tak bylo domluveno. Tenkrát jsem taky pomalu končil s fotbalem kvůli zdravotním potížím z práce (nehrál jsem závodně, ale každý týden jsem chodil hrát s lidmi do haly, takže jsem na tom byl celkem dobře) a Stiga hokej začal být pro mne dobrou alternativou.

    A jak jsem se dostal k závodnímu hraní?

    A ta kapitola, jak jsem se začal dostávat i na české turnaje, je také sama o sobě vtipná: Vzhledem k tomu, že jsme se „Stigou“ celkem hráli, tak si ji i pár kamarádů, kteří to viděli, i koupilo. Až jednou se mi na tomto hokeji cosi pokazilo a já hledal způsob, jak to napravit. Z lidí, co si Stigu koupili ať už díky naší „předváděčce“, nebo jinak, mi každý poradil něco jiného. Tak jsem si řekl, že ať už pro radu, nebo pro zážitek zkusím zavolat předsedovi české asociace a zeptat se ho, co mi poradí on. Dvacet minut jsme povídali a byl naprosto přátelský rozhovor: dokonce mi vyměnil i kontakty na nejbližší klub. Ti mi pak za několik dní volali, jestli si nechci přijít zahrát. Nemohl jsem asi dvakrát, ale napadlo mě pozvat na oplátku je na náš jeden venkovský turnaj. A ti kluci si opravdu přijeli zahrát. Tedy: „podrtit“ nás a odjet:-D. Ale bylo to pro nás naprosto neuvěřitelné je vidět a byl to tenkrát ten nejlepší zážitek, co jsem s hokejem zažil. Najednou taková rychlost, kterou jsem hrál (kdybych tak dovedl hrát proti komukoli z našich, tak by prohráli, ale tady jsem přesto nic nesvedl... no... a bylo jasno). Dostal jsem tehdy nové pozvání na akci k nim a nedovedl jsem to odmítnout. Tou dobou jsme už byli i my s tátou a jedním kamarádem na hodně slušné úrovni a tam v klubu jsem dokonce dokázal porazit člověka, co byl tenkrát už nějak už dost vysoko ve světovém žebříčku. A to mi dalo motivaci pokračovat.

    Navíc kluci jsou od Stigy fakt jako dobří kamarádi a tak jsme se začali zvát i na další turnaje.

    Předvečer Mistrovství republiky - přípravy

    Jednou jsem se vypravil zas na jeden turnaj tam k nim jakoby trochu na vlastní triko. Měl jsem zrovna čas a tak mi to připadalo jako dobré využití soboty. Když jsem tam přijel a pak se před turnajem rozehrával, tak mě Lukáš (to je jeden z nich) zavedl za kýmsi, že nás představí. Ten člověk bydlel asi 30 km od nás a vypravil se poprvé na turnaj úplně bez kontaktů (to chtělo dost odvahy). Že prý shání někoho na společné hraní. Tento český pohár ho nadchl tak jako kdysi mě. A shodou okolností jsem se teď minulý rok v červnu přestěhoval za prací do toho města, kde on bydlí. A tak míváme tréninky každý druhý týden s partou a nově ještě s jedním člověkem odtud, který je ve světovém žebříčku na zhruba šestistém místě.

    Některé statistiky z mého hraní

    Ještě neoficiálně:
    První zaznamenaný zápas na čas: 0:3 proti taťkovi (31. 3. 2002).
    Nejvyšší výhra: – Matěj K.: 8:1 (27. 1. 2007).
    Nejhorší porážka: 0:11 proti taťkovi (6. 2. 2003).

    Už oficiálně (nebudu psát přesná data, neboť jsem dohledatelný):
    První „klubový“ zápas: – Lukáš Kahoun: 2:5 (srpen 2018).
    První zápis do světového žebříčku: 10830. místo (z tohoto turnaje).
    Nejvyšší výhra na soukromém turnaji započítávaném do žebříčku – Filip Panoš: 7:0 (duben 2023).
    Nejhorší porážka na soukromém turnaji započítávaném do žebříčku – Tomáš Kahoun 1:13 (květen 2022).
    Nejvyšší výhra na oficiálním turnaji: – Miroslava Horáková: 7:2 (leden 2023).
    Nejhorší porážka na oficiálním turnaji: – Miloš Ševr: 1:17 (únor 2022).
    Hra s mým nejlepším českým soupeřem: – Patrik Petr (tou dobou 27. ve světovém žebříčku): 0:9 (říjen 2022).
    Hra s mým nejlepším světovým soupeřem – Raivis Miglinieks (Lotyšsko – tou dobou 7. ve světovém žebříčku): 0:6 (duben 2023).
    Můj nejcennější „skalp“ (výhra nad nejlepším soupeřem): – Jaroslav Kopecký: 2:1 – tou dobou 681. ve světovém žebříčku (duben 2023).
    Mé současné umístění ve světovém žebříčku: mezi 1500. a 2000. místem.

    A na samotný závěr tohoto vyčerpávajícího článku sem vkládám video z tréninku jednoho borce, co jsem našel na kdesi youtube...

    ...a jednu nádhernou akci, co mě zaujala:

    Související Alíkovina:

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (10)

    Lívaneček v něm napsal:

    edit: Je čtvrtý, ale stejně je to frajer! ;-):-)

    VelkýBochník v něm napsal:

    PRÁVĚ AKTUÁLNÍ ZPRÁVA: Patrik Petr (nejlepší český hráč) právě teď bojuje o 3. místo na MS. Zatím vede 2:1 na zápasy!!!8-D

    Tak kdo chce, držte palce;-)

    Příspěvek z 30. května 2023 v 16:05, upravený po 4 minutách.
    VelkýBochník v něm napsal:

    Jinak... říkám si, zda by se tento hokej nedal nějak využít pro zdejší lidstvo, ale to už je téma na jiné povídání...8-o
    Přitáhnout na sraz ho můžu těžko, ale když už tu ta Alíkovina je, tak to nějak zkusit i v praxi...