Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Strach z lidí

    vydáno  •  Kamarádi
    Člověk se bojí hodně věcí. Povím vám příběh svého strachu.

    Stalking, © idnes video

    Začalo to ve škole. Chodila jsem do 7. ročníku základní školy. Na svůj věk jsem tehdy byla velmi vyspělá. Můj vzhled byl nenápadný. Chovala jsem se normálně. Ovšem v tom období jsem zažila něco tak strašného, že na to do smrti nezapomenu. 

    Spolužáci mě neměli rádi. Řekla jsem si: „Dobře, každý mě nemůže mít rád.“ Ze začátku mě ignorovali. Já si to k srdci nebrala. Za pár měsíců si mě začali všímat. Problém byl v tom, že si mě všímali jenom proto, aby se mi mohli smát a všelijak mi škodit. Půl roku jsem to všechno vydržela, ale to co dělali potom se už vydržet nedalo. 

    Když jsem byla venku, tak mě neustále vyhledávali. Sedávali na lavičkách, chodili po stejných cestách, pozorovali mě a křičeli na mě neslušné přezdívky. Byla jsem v koncích. Ve škole to bylo tak o 100% horší. O přestávkách jsem seděla před učebnou na lavičce a čekala až zazvoní na hodinu. Čím rychleji ubíhal čas, tím rychleji bylo všechno horší a horší. Začali o mně psát na internetu, ponižovali mě, vyhrožovali mi a nejhorší na tom bylo to, že mě na ulici sledovali. Kam jsem šla já, tam šli i oni. Do školy jsem skoro každé ráno chodila s brekem. 

    Rodiče to řešili na policii a ta to označila za činy jménem „Stalking“ a „Šikana“. Tohle všechno trvalo až do začátku 9.ročníku. Nerada na tohle období vzpomínám.

    Jsou to věci, díky kterým koukám na lidi z jiného pohledu, protože mám strach. Strach z toho, že někdo na ulici mi udělá to samé. Já vím, že vám se to může zdát jako hloupost, ale pro mě je to hrozně velká a tlustá jizva na duši. Změnila jsem své chování, změnila jsem vzhled. Všechno co mi připomíná toto období jsem vyhodila. Co se týče lidí, kteří mi ubližovali, tak ty mám bloklé na všech sociální sítích a v reálném světě s nimi nekomunikuji. 

    Na závěr bych vám chtěla říci, že mi teď v srpnu bude 16. Píšu to sem proto, abyste si nemysleli, že věk v rozmezí 12 až 15 let je procházka růžovou zahradou. Díky všem, co si tohle přečetli. 

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    pucina223 v něm napsala:

    Reakce na Evcavit:

    Děkuji.

    pucina223 v něm napsala:

    Reakce na luckdasa:

    Soucítím s Tebou.

    pucina223 v něm napsala:

    Reakce na pixie-xan:

    Souhlasím s Tebou.