Alíkovina

Strašidelná povídka: Vzteklina

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Potkal jsem skřeta. Byl slizký a černý a stál uprostřed mého pokoje.

Jaké to asi je, mít v hlavě démona?, © iDNES.cz

Bál jsem se. Strašně jsem se bál. Spal jsem. Nevěděl jsem, kolik je hodin. Jen jsem věděl, že už byly dvě hodiny, protože se v tento čas mé hodiny zasekly. Věděl jsem, že zde stojí a že jen čeká na příležitost, aby po mě mohl skočit a přehryzat mi krk.

Zabouchlo se okno, já vyletěl ven dveřmi a zabouchl za sebou. Myslel jsem si, že jsem ho tam zavřel a schoval jsem se do kuchyně. Tichounké kroky se plížily po domě a hledaly mne. Myslel jsem si, že je se mnou konec. Nebyl, ale přesto jsem v té chvíli umíral strachy. Myslel jsem si, že zemřu hrůzou ještě dřív, než ho vůbec napadne kouknout se do kuchyně. Náhle jsem uslyšel kroky. Přímo tady v kuchyni. Vlezl jsem pod stůl, ale věděl jsem, že dřív nebo později mě stejně najde. Náhle jsem ucítil jeho slizkou ruku na rameni. Ani jsem se neohlédl a běžel jsem okamžitě do koupelny a zamkl se tam.

Slyšel jsem těžký dusot jeho nohou, jak běžel za mnou. Uviděl jsem, jak rozsvítil na chodbě. Jeho nemotorná ruka sáhla po klice. Zmáčkla ji. Skřeta krajně popudilo, že dveře nejdou otevřít. Bil do nich, škrábal na ně, chvíli se pokoušel utrhnout kliku. Pak se mu doopravdy nevím jak, podařilo vtrhnout do koupelny. Koukal mi do očí jako hladové zvíře, toužil po tom zakousnout se mi do krku, pomstít se mi za to, že jsem si dovolil odporovat mu.

Vrhl se na mě. Uhnul jsem a on narazil do stěny. Ještě rozzuřenější se se strašlivým řevem vrhnul opět dopředu. Pak už jsem viděl jen tmu. Každá vteřina byla pro mne jako trest. Pak jsem otevřel oči a uviděl doktora. Říkal mi, že jsem měl namále, že ten pes měl vzteklinu.

Autor:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 14. srpna 2014 v 19:46.
anetaak50 v něm napsala:

pes

jak sis mohl splíst skřeta se psem nechápu.Ale u příběhu jsem byla napjatá4